Kým pro tebe jsem

Mluvíš se mnou o spoustě věcí, vyprávíš mi o přátelích, o boji i o sobě.

Poslouchám Tě, pozoruji tvoje oči, ruce a ústa.

Miluji Tě, ale Ty to asi nevidíš. Jak můžeš být tak slepý?

Jdeme vedle sebe a já mám tvou ruku tak blízko, co když se urazíš…

Nic nedělám, jsem žena, jen poslouchám a čekám.

Koukáš mi do očí. Proč? Jak můžeš se mnou trávit noci a nic, jen být vedle mě.

Zastavíme se a já si Tě k sobě přitáhnu… … Ne nechci spěchat, počkám, až budeš chtít Ty.

Další společná noc – je zima, jsme v autě.

Učíš mě masírovat obličej a topení vrní. Za tepla ti mohu namasírovat i záda, pak i obličej…

Už jsi snad pochopil. Nepochopil!! Jak to? Vyšlo slunce, ještě jednou obejdeme blok a půjdeme spát, každý ke svým rodičům.

Oběma nám bylo dvacet a neumíme se domluvit.

Přátelství anebo láska? Jsem sama, kdo chce víc? Jsem Ti k smíchu? Nebo opravdu nic nevidíš?