Prodám učebnice

No, nekupte to...

Jednoho dne u bufetu
v zástupu konzumentů
"Ty jsi Franta, či se pletu?"
zvolal jeden ze studentů.

"Ano, Franta, proč se ptáš?"
"Tak to tě zvu na papání!"
"Prosím tě co to plácáš?"
"Mám k tobě povídání."

Pak si sedli nad oběd,
Franta se dal pozvat rád,
nemusí už hladovět,
platí za něj kamarád.

"Za dva týdny musím z domu,
odjíždím do zahraničí
říci tohle nemám komu.
Tyhle cesty, ty mě zničí."

Problémy mu sděloval,
nikdo nemá trable rád,
Franta mlčky naslouchal,
od toho je kamarád.

"Koupil jsem si na jaře
na letošek učebnice
a teď v naší komoře
zůstala mi jich krabice."

Nemá komu by to prodal;
kdyby tu byl za měsíc,
to už by to snadno udal,
bude burza učebnic.

Chce za to pár tisícovek,
až navštíví cizinu,
bude peněz jako šlupek,
nepřijde na mizinu.

A tak Franta mu dal souhlas,
knihy draze odkoupil,
kamarád mu s díky nahlas
řekl že neprohloupil.

"Knihy jsou mi prodány;
to je skvělá investice
výhodná pro obě strany
s návratností do měsíce.

Jsem úspěšný podnikatel!
bude ze mě obchodník,
přijdu si na pakatel,
vydělám si na bochník."

Na burze pak s neklidem
měl neblahé nutkání
že se snaží prodat lidem
zastaralá vydání.

Aby nabral kuráže
čerstvý vzduch šel nasát.
Mrknul pak do tiráže -
rok vydání devadesát!

"Vždyť toto přece..."
tak došel k poznání
proč nikdo nechce
jeho sbírku vydání.

Je to moje vlastní vina,
že jsem se dal ošidit,
byla cítit prašivina,
měl jsem knihy protřídit

Že se trochu nesnažil,
nezbylo mu zhola nic,
tohle ještě nezažil -
krach na burze učebnic!

Rok na to však v bufetu
našel kavku ochotnou.
Koupil slečně bagetu
na snídani vydatnou.

"Nemám jak se zbavit knih,
jsou to všechny učebnice
do předmětů letošních,
zítra jedu za hranice..."

Není třeba dodávat,
že se role se obrátily.
Nemá už proč nadávat,
tržby se mu navrátily.

---