Báseň, jejíž název je na jejím konci

Báseň, jejíž název je na jejím konci

aneb trapná letní poezie

 

Motto:

„Bedřichu, ach Bedřichu,

vrtíš palci na břichu.“

 

Už jsou!

Jsou na cestě od Elektry

na náměstí veliké

jsou snad všude, bratři, sestry,

vábí lidi všeliké...

A tak

chodím rač na Výstaviště, ale

jedna ta svině

vidí i na mé hřiště, kde

děti si hrají

nevinně.

A já s flaškou povinně

chlastám abych neviděl,

jak je láká,

jak...

mrazí! Mrazí!

MRAZÍ jejich jazyky!

Ale...už se smráká,

slepice již

nekdáká,

spí,

v kurníku,

stejně jako ony - spí

a snad - pronikne do nich myš! (haha)

Snad zbloudilá kulka pytláka...

Spí

a já s flaškou povinně

a pachutí v hubě po víně

si tak sedím na balkóně

je půle července a ony jsou všude

na Dubině

v Porubě, Martinově,

v kdejaké vykotlané kotlině,

a já s pohledem zpitým jak námořník od Gdyně

si říkám - kdybys tak raději...

– Zletnínudyvzniklá báseň o zmrzlinových stáncích –

---