Zastavení

Škola. Stále, každodenní rituál. Pravidelné zvonění, stoupnout, sednout, výuka.
Věčný? koloběh. Obličeje, které míjím na chodbách. Obličeje žáků, kantorů..... Veselé, smutné, znuděné, formální, americké úsměvy.....
Přestávkový hluk, tak typický. Slova, pokřikování, zachycené útržky rozhovorů a občasné výbuchy smíchu..... Zástupy se míjejí, křižují své cesty, chodby jsou proměněny v tepny a my jsme jejich krví a zároveň i jejich srdcem....
Už nejsou zástupy křižující své cesty v horečnatém spěchu stihnout všechny ty veledůležité věci..... Tepot srdce se zpomaluje, až se téměř zastaví, prostor na čas ovládne ticho...

Školníkovy kroky tiše odměřují čas ticha, čas zbývající do dalšího rána.