BALADA O POBUDOVI

Žil byl jeden pobuda,
co rád lidi mlátil do ruda.
Dokud jednou z čisté lásky
nenatrhal sedmikrásky
a nezačal psát jak Neruda.

Jeho láska nechtěla ho znát.
Přesto ji měl čím dál více rád.
Začal se oblékat slušně,
vykouzlil na tváři úsměv
a chtěl se i lepším mužem stát.

Přemýšlel jak milou uchvátit,
opustil most a našel si byt.
Koupil jí kytici růží,
políbil na bílou kůži,
a řek, že bez ní nemůže žít.

Řekla mu, že jen sprosťák je,
poslala ho i s kytkou do háje.
Pobuda vše myslel vážně,
nemohl snést další strázně,
položil hlavu na koleje.

---