Nostalgická

Obrysy usazené do uhlopříček ultafialového záření,

víno je tekutina

rychle mizící,

Schovává se radši v ústech milenců

a kouř modrý odraz stínu.

Kroky v písku pod výškovými budovami,

kapka upřímnosti slané vody moře,

světlo v sedmém patře

z rozhoupané žárovky,

oběšence,

co ji dávaj každý večer důvod žít,

aby otiskla fotografie na zeď,

panoptikum mravenčích pohybů,

spojené a tak si vzájemně cizí,

výslech vět, slovních složenin vzdechů.

Oči zestárlého pierota,

těšící se jednou týdně na malou akrobatku,

smějící a vlídnou,

rukou tvář hladící

a lampy osvětlují manéž s nebesy,

na nich hvězdy z celofánu

čekají na chyby provazochodců,

aby nad nimi zhasly své životy,

utopené v čase dní

za zvonění květů.

Tikot hodinek čeká na zázrak narození,

nového světla doteků,

dítěte co křičí

v houpačce na zápraží,

aby mu pofoukali včerejší okamžiky,

utěšili, pochovali jeho slzy,

podplatili hromadou drobných na sladkosti,

čekají trpělivě až se změní v muže,

co chodí po písku pod výškovými budovami

tuší a lituje malou žárovku v sedmém patře,

touží po pokoji a v něm mizí.