Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

To Dublin stvořil mne/Dublin Made Me

07. 05. 2008
0
1
611
Autor
Ghanima

Pokus o překlad básně Donagha MacDonagha Dublin Made Me

To Dublin stvořil mne/Dublin Made Me

 

To Dublin stvořil mne a ne městečko schoulené,
co uzamyká zemi do šedých ulic z kamene.
Kde s hlavou u nebe dobytek po chodníku kráčí
a v patách jemu pracant, lichvář a podvodní hráči.

 Ti krásu dne si zhltají jak slétnuvší se vosy,
když v hospodě jich na půl sta v pivě smáčí nosy.
A občané ctihodní, co z důstojenství tyjí,
v hotelovém baru právě za deset chlapů pijí.

 To Dublin stvořil mne, ne vrchy na západě ztajené,
po kterých jen hladu pachuť na tvém patře zůstane.
Kde úzká silnička bažinu neúrodnou brázdí,
tu domovinu sluk, které pod oblohou hnízdí.

Tam zpěněné vlny loďky desátkem si vážou
a zmrtvělé hradby mi o věrnosti kážou.
Já nevyslyším z jihu hlas, co lži v medu smáčí
a bláhovým mluvkům na východ hlavy stáčí.

A srdce země ochablé, co vodu v otroctví svém rmoutí,
to mořské vězení, kde každý vzruch se bortí?
Ani sever, ten daleký, u mě naději nemá,
vždyť pod zupáckým bičem už dlouhá léta sténá.

Odmítám plodné louky a lány polí zhrdám,
dobro i zlo jejich na mě silami jen mrhá.
však Dublin starých soch, co pyšně se vzpíná,
v mých tepnách s hrdostí a skrytě spolu s krví vzlíná…

 


***

 

 
Dublin Made Me

Donagh McDonagh

 

Dublin made me and no little town
With the country closing in one its streets
The cattle walking proudly on its pavements
The jobbers, the gombeenmen and the cheats

Devouring the fair-day between them
A public-house to half a hundred men
And the teacher, the solicitor and the bank-clerk
In the hotel bar drinking for ten.

Dublin made me, not the secret poteen still
The raw and hungry hills of the West
The lean road flung over profitless bog
Where only a snipe could nest

Where the sea takes its tithe of every boat,
Bawneen and currach have no allegiance of mine,
Nor the cute self-deceiving talkers of the South
Who look to the East for a sign.

The soft and dreary midlands with their tame canals
Wallow between sea and sea, remote from adventure,
And Northward a far and fortified province
Crouches under the lash of arid censure.

I disclaim all fertile meadows, all tilled land
The evil that grows from it and the good,
But the Dublin of old statues, this arrogant city,
Stirs proudly and secretly in my blood.


1 názor

načo dvakrát to isté?

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru