Pokus č. 41

/Snad píseň?/

Ráno než víčky zamžikáš poslední zážitek si dáš pozpátku k prohlížení na ekránu lží s převahou dálka dělí nás té co je uvnitř jde to snáz prý je to léto tak proč zdá se mi že mží výkřiky nic tu nespraví když tvoje žena churaví a je tak těžké říct z nás která víc je tvá vím - jsem to já - však pouhé nic milenka jen tak na měsíc při troše důvtipu by mohly to být dva Ref: Může se zdát že moje láska k tobě nemá cíl podpírat tělo když se pod svou tíhou kymácí je to jen zdání ty to víš že jednou chtěla bych sdílet i zblízka všecek horký pláč tvůj i tvůj smích neplavec v slaných kalužích zdobí mě jizvy po mužích nechápu proč jsi srovnával mě s vichřicí když nemám sílu zvrátit děj ani ti říct už nesahej na tělo mé nechci se smířit s dvojnicí nechápu víc než před časem v náruči své když tiskla jsem jen hračku - zmítala se v bouři omylů však jedno vím - vše cos mi dal jsi ve svých básních sděloval už je to dávno ještě byly pro vílu Ref: kde sílu brát všem čelit prapodivným vibracím čím pookřát když múza vlídná slova poztrácí jak jenom poradit si mám s plíživou bolestí která mě provází na této cestě ke štěstí?

---