Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seSkap
07. 05. 2008
0
0
695
Autor
nixinella
Skamenelé srdce, necítim, nedýcham.
Bzukot navôkol, vône, jahoda, teplo,
všetko je preč, tóny vody, suché lúče.
Sivé a ponuré, umrlčie tkanivo,
hnilá čeľusť, rozložená myšlienka,
čo zachytila sa v plesni a prachu.
Ani nezývaj, nemá to význam,
nehýb sa, nehyň, len existuj,
rúť sa do minulosti, do vlastnej letargie.
Krv sa už dávno zrazila v žilách,
nekoluje nič, len sa zosypáva,
dochne, kape, a predsa pretrváva.
Umri, zdochni, skap a pritom existuj.
Bzukot navôkol, vône, jahoda, teplo,
všetko je preč, tóny vody, suché lúče.
Sivé a ponuré, umrlčie tkanivo,
hnilá čeľusť, rozložená myšlienka,
čo zachytila sa v plesni a prachu.
Ani nezývaj, nemá to význam,
nehýb sa, nehyň, len existuj,
rúť sa do minulosti, do vlastnej letargie.
Krv sa už dávno zrazila v žilách,
nekoluje nič, len sa zosypáva,
dochne, kape, a predsa pretrváva.
Umri, zdochni, skap a pritom existuj.