Zpoved

Dlouho jsem seděla před zrcadlem a hleděla se zklamaným výrazem na tvář, která se v něm odrážela. Na moji vlastní tvář. Člověk může být naštván na celý svět, může ho celý svět i zklamat, a přesto navzdory tomu to bude pro něho snesitelnější..než když je naštván sám na sebe. Zklamán svým nerozvážným činem. Chtělo se mi plakat.

Boj, který se odehrával v mém nejhlubším nitru, mi zpytoval svědomí. Svědomí. Ty věčné mouchy, které krouží kolem našich hlav a ohlodávají nás za živa, a jejich zuřivé bzučení nám nedává spát. Jak člověk může rozpoznat, kdy tu hranici už překročil? Hranici mezi správným a nesprávným chováním, hranici mezi nevěrou a něčím nevinným, na co se dá zapomenout???

Jsi jediný člověk, komu tohle píšu nebo říkám. Ani Dáše, které říkám téměř vše.

Já to nedokážu snad ani napsat. Bojím se přiznat si, že jsem udělala další věc proti mému přesvědčení, proti mému srdci. Bojím se, že jsem JEN člověk. A tím právě že jsem. Chybovat je lidské, odpouštět je božské. Není to ale tak lehké. Nejprve člověk musí odpustit sám sobě, ale to já nemůžu. Aspoň ne teď. A myslím…že NIKDY. Vždycky toho budu litovat, protože to bylo zbytečné, hloupé a nerozvážné a teď se trápím. Pro Davida, náš vztah a taky pro SEBE.

Nebudu nadále chodit kolem horké kaše. Nezlob se na mne,PROSÍM, ze mne to musí prostě ven. A já to nikomu jinému nemůžu a NECHCI říct. Tudíž, naleju Ti (a vlastně i sobě) čistého vína. Víno. Když už jsme u něho, raději ho přestanu pít.

Na Davidově třídním srazu v jedné restauraci-hospodě jsem se seznámila náhodně s jedním jeho kamarádem. Jmenuje se Petr. Povídali jsme si. Já se pořád tulila k Davídkovi. Petr nám navrhl, že vezme svojí přítelkyni, která je momentálně v Chorvatsku, a protože David má chatu kousíček od té jejich, že se můžeme sejít o některém z víkendů a něco podniknout. Byl moc příjemnej a sympatickej. Bavili jsme se o všem možném. David chvíli s náma, chvíli se svýma býv.spolužákama. Šla jsem tam s ním, protože jsme měli výročí (sice jenom 5 měsíců), ale i to je krásné a chtěli jsme být spolu. Zmínila jsem se mu o tom, kam jsem se hlásila na školu a taky o tom, že píšu sem tam povídky. On že pojede druhý den za babičkou do Radotína posekat trávu nebo rozštípat dřevo, už nevím, a že by se mohl u mne zastavit cestou zpátky. Domluvila sem se i s Davidem. Měl přijet dřív. Pak se mi ozval Petr. Psal, že doufá, že přijdu sama. Řekla jsem si, že nechce být třetí. Tak jsem si dala s Davídkem sraz o něco později. Ani ve snu by mne nenapadlo, co se pak stane. Šli jsme do Pyramidy na zahrádku a on objednal víno a popíjeli jsme. Četl si ty povídky a diskutovali jsme o nich. Probrali jsme za to odpoledne celou řadu věcí a shodli jsme se na hodně věcí. Důležitých věcí. Ale pak jsem vycítila z jeho chování, že není čistě kamarádské. A pak už i z jeho náznakových slov. Nebylo to je tak,  aby mě dostal či něco takového. Řekla jsem mu, že radši pojedeme. Hezky jsme si popovídali a pobavili se a teď už jsem chtěla jet. Petr mne vezl na Novodvorskou za Davidem. Vyjeli jsme. Ale on záhy zastavil. Políbil mne. A co je nejhorší!! Já to chtěla a opětovala. Bylo to hezký. Jakmile jsem si ale uvědomila, cože to právě děláme, odklonila jsem se od něho. Nevím, proč jsem tomu dovolila mít takový průběh. Snad to bylo tím vínem a těmi příjemnými rozhovory. Chtěla bych, abychom byli přáteli. Jenže on to asi nedokáže. Nic se nestalo. Nikdo se to NIKDY nedoví. Vidím plakat svoje oči a slyším plakat svoje srdce a naříkat svou duši. Možná trochu přeháním, používám silná slova. Ale je to téměř takové, jaké to popisuji. Někdo by si řekl, no bože, tak se líbali, vždyť se nic nestalo, jdeme dál. Možná, že to i vypadá, jakože ta věta: NIC SE NESTALO je nepravdivá. Něco se stalo. Ale nemělo se stát. Minulost už nezvrátím. Bohužel. Davida miluju. Nechci, aby to vyznělo otřepaně jako nějaká fráze, ale nikdy jsem k nikomu necítila tolik, co cítím k Davidovi a nechci ho ztratit. Od té doby, co jsme měli krizi, je náš vztah otevřenější a hlubší. Navíc poslední tři týdny jsme pořád spolu – ve dne v noci. Nejprve na Orlíku, pak na chatě, u Mariánek v Michalovkách a teď zase na chatě a příští týden opět pojedem. Nemůžu se dočkat. Přestávám mít ráda Prahu tak, jak jsem jí mívala ráda dřív. Davida uvidím až v úterý, dnes v noci spal u nás a už mi chybí. Když jsem za ním večer přišla. Objala jsem ho vší silou a tiskla se do jeho náručí. Byla jsem tak šťastná a celý večer mu dávala najevo svou lásku a on zas mně. Pokaždé, když pláču, si myslím, že už nemám dalších slz, že to není možné. A pokaždé se MÝLÍM, Jáchyme…

Šli jsme na golf, byla jsem tam poprvé. Byli jsme pozvaný od Petra. David ho má rád. Hezky o něm mluví. Petr ho má taky rád a nechce nikomu ublížit. Chce mě, ale bude respektovat moje přání. Nechce, abych se trápila. Je to takové zvláštní. Nevím, jestli to dokážeš pochopit. Pořádně jsem to nerozepsala, takže máš jen chabé údaje. Přišli jsme tam a Petr byl v dobré a živé džinové náladě ve společnosti hezkých blondýnek – kamarádky, ale zdály se mi pochybných mravů. Moc dobře ho neznám, ale jsem si jistá, že tuhle svou holku má rád a že jí nepodvedl. Chce mne dnes večer vidět a něco hezkýho podniknout. Jenže toho se bojím. Já chci přátelsky, ale on bude chtít víc a myslím, že by jí i podvedl. Nějak ho nechápu. Je to fakt hezkej kluk a ta jeho přítelkyně je moc hezká a může mít tolik žen u nohou. Proč jsem ho zaujala já? Za to můžou ty povídky J jenže on mi řekl, že to je od toho večera předtím, co mne viděl poprvé. Trochu jsem to nestihla. Protože tam jsme spolu nemluvili tak dlouho a většinou ve více lidech a pořád jsme se s Davídkem objímali a pusinkovali. Hezky jsem si ho hýčkala. Připadá mi, že jsem ten náš vztah poskvrnila. A to mě děsí. Běhá mi z toho mráz po zádech. Musím se otočit a zapomenout. Odpustit si a ulevit tím svému srdci. Byla to hloupost a nerozvážnost.

Petr mne včera v noci vytáčel. Blbnul a pil a pak přišel a povídal si s náma a viděl, jak se držím s Davídkem. Shodli jsme se, že na to zapomenem. On sice řekl, že na to nezapomene, ale že to nechá být. A zůstane to jen mezi námi, na tom trval i on. A jak tam tak blbnul, docela jsem koukala, jak vtipkuje s těma „slečnama“. Napadlo mne, že třeba chtěl, abych žárlila. Přišel a ptal se Davida,  jestli může dát jeho přítelkyni pusu na tvář. Dal mi pusu na tvář a řekl: chci tě. Myslela jsem, že ho snad nakopnu. Člověka potěší zájem někoho jako je on. Ale já o to nestojím. A pak nás vezl na Smích.nádraží v noci. Na poslední autobus. David řídil. Petr si sedl ke mně dozadu a chtěl se mě dotknout. Já mu dala ruku pryč. On není špatný člověk. A vím, že ho to trápí. Nechce ublížit jeho přítelkyni ani Davidovi. Má ho moc rád. Jen mi přijde, že si nemůže pomoct. A je to chlap, takže si s ním zas takové servítky nebere. Teď jsem to asi napsala trochu nevýstižně. Mínila jsem to zcela jinak a to tak, že sice nerad, ale ublíží jiným, aby dal možnost svému štěstí. Teď asi nevypadá v Tvých očích tak příjemně, jako v očích mých a Davidových. S tím rozdílem, že já už Petra budu vidět navždycky jinak. To v autě přehnal, kdyby to viděl David, asi bych Petra zabila. Nebylo mi to příjemný. Doufám, že na to Petr zapomene. A nechá to být. Pro mě se nic nestalo. Jen TO, že jsem zklamala sama sebe a to zatraceně bolí. Není to nevěra. V srdci, v duši i mysli jsem Davidovi nevěrná nikdy nebyla a ani se na to nechystám. Jsem s ním šťastná a spokojená. Nemusím se před Tebou ospravedlňovat, že ne?

Neklesla jsem náhodou v Tvých očích?? V těch mých jsem klesla hluboko.

Napíšu Petrovi. Musím. Zruším ten dnešní večer. Chce, abychom někam vyrazili.

Jo, chtěla bych ho vidět a jít si někam sednout a pokecat. Já jsem přesvědčená, že by k ničemu z mé strany nedošlo. Ale z té jeho si už tak jistá nejsem. A je mi to líto i proto, že jsme mohli být všichni docela fajn kamarádi. Ve čtyřech vždycky někam vyrazit a pobavit se, a teď už to bude takový divný.

Neberu to jako nic podstatného. K Davidovi jsem ve všem upřímná. Ale tímhle bych jen zašpinila naši lásku.  Jako kdybych rozlila červené víno na  bílý ubrus. A nechci to tímhle pokazit nebo zeslabit. Ztratit krásné sny. Opravdové sny. A hlavně když by ten důvod za to vůbec nestál. Myslíš, že to můžu takhle přejít? Pomůžeš mi, prosím, odpustit sama sobě a jít dál?  Cítím se hrozně. Můj Davídek. Pořád jsem se bála, aby on…a zatím to JÁ……jsem hnus, jsem ošklivá infekce vyrůstající z prašiviny  plesnivé houby. Plesnivé ZAMILOVANÉ houby. (Snad jsi neviděl Svatbu mého nejlepšího přítele J právě jsem z tohodle filmu použila větu o houbě).

Myslím, že jsem schopná na to zapomenout a jít dál po boku mého milovaného. O nic nešlo. Ale mám černé svědomí. Nechci, aby mne líbal někdo jiný, kromě Davida. Mám ráda jeho rty, jeho tělo, jeho duši….jeho špatné vlastnosti, prostě všechno a vím, že by se ho to dotklo a tu lásku, kterou se mi podařilo v jeho srdce probudit ze snad věčného spánku, nemůžu nechat takhle pozastavit nebo zbrzdit. Chápeš?????????????????????????????? Musím znát Tvůj názor. Čím dřív, tím líp. Myslíš, že bych si měla promluvit ještě jednou s Petrem a všechno vyjasnit a zapomenout? Jáchyme…