Ze starých archívů (2)

Nelži si
že z básní dá se vzít
pro život v reálu návod
jak své sny zhmotnit
jak proměnit
v procházku zběsilý závod
že smířit osudy dá se snáz
než se nám na pohled jeví
dáme-li božímu tvůrci čas
- vždyť o nás vůbec nic neví

nelži si
že je to poprvé
kdy to tak bolestně pálí
zdrápaní slovy až do krve
že jsme si ze sebe brali
všechno
co život nám nadělil
protože měli jsme nárok
že jsme nic zlého tím nechtěli
- na měsíc láska
či na rok?

nelži si
že létá povětřím
nit
co nás navždycky spojí
jmění že z almužny našetřím?
toho se
lásko má
bojím
v poměru k tělu jen malý sval
probolí nám celé břicho
když chceme odpověď:
a co dál?
- nepřijde zlověstné ticho?

nelži si
že nemá smysl žít
bez tebe
na zázrak čekat
to bychom nesměli dovolit
před sebou duše si svlékat
bolavá místa se nezhojí
tak rychle
jak bychom chtěli
já se psát příběhy nebojím
jednou ten náš bude celý

nelži si
že míchá osudím
za tebe vždy někdo druhý
ráno co ráno se probudím
pár barev pošleš mi z duhy
je v ní i šedivá ze trika
ještě ti mnou slabě voní
láska má tajemství 
neříká
svůj boj že žijeme pro ni