Dva prázdné hrnky po babičce

Dva prázdné hrnky po babičce

Kávová sedlina,

dva prázdné hrnky,

osamělé židle.

Dopis pro tebe,

cizí šaty ve tvém pokoji.

Ručník v koupelně,

který nikdy necítil měkkost tvé pokožky.

Tvé bačkory v ložnici,kam je nikdy nedáváš,

protože to ruší harmonii vašeho domova.

Všude jen tvé ,jakoby ses měla samotou zadusit.

Ani ta váza,kterou jsi mu dala,tu není.

A ty víš,

že jsi bezdomovec se střechou nad hlavou,elektřinou,

vodou a plynem…toto jsou tví nový společníci.

Ráno se probouzíš,

venku leje,

postavíš vodu na kafe,

naleješ do dvou hrnků po babičce,

díváš na protějšího člověka u stolu a

ani ti nedojde,

že je to jen tvůj odraz v zrcadle.

Na stole necháváš dopis.

V koupelně si odložíš šaty a

ručník pevně utáhneš u krku,

pokožka ti modrá,

bačkory se bezvládně snesou z tvých nohou.

Vnímáš už jen harmonii položených dlaždic.

Dusíš se a omylem shodíš tu vázu,kterou jsi mu dala k Vánocům.

Ráno ses probudil,

venku leje,

kávová sedlina,

dva prázdné hrnky,

co měla po babičce,

osamělé židle,

uvařil sis kávu.

Na stole leží dopis pro tebe.

V koupelně uklouzneš na šatech,co leží na dlaždicích,

svalíš se vedle své ženy,zavadíš o ručník

a její modré ruce a tělo,

bačkory klesnou na zem,

usínáš věčným spánkem a v harmonii vedle své ženy.

Dusíš se a ještě se pořežeš o rozbitou vázu,kterou jsi od ní dostal k Vánocům.

Kávová sedlina,

dva prázdné hrnky,

dopis……

Kde jsou rodiče?

---