Žiletka II.

Na kostnaté zápěstí,
přikládám chladou ocel,.
tu osvobozující čepel.
Život mi běží před očima,
slzy tečou po líci.
Voda pomalu chladne,
s ní moje vůle vadne.
Naděje a touha se vytrácí,
kde jsou ti zastánci?
Ti, kteří při mě stáli
a hloupou komedii hráli.
Všichni mi lhali,
za zády se mi smáli .

Život se stává stereotypem
a tak na něj jebem.

Protínám svoji kůži,
krev vytéká z rány.
Voda barví se rudě,
vidím bílé vrány
a vím,
že nic již nezmůži.

Přeji si umřít,
odejít z tohoto světa,
kde trápím se léta.

Tak skončil život můj,
co byl pro mě
jen hnusný hnůj.

SBOHEM

---