Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seRozum
18. 05. 2008
1
0
574
Autor
Karmínka
Asi týden stará... Tak nějak vyplynula...
Vznáším se v korunách stromů
a všechno kolem víří jak na autodromu.
Hlasy splývají v jeden sprzněný zvuk,
kolem mě se tvoří z kapek deště shluk
a já se dívám dolů, na zkřivené tváře
a rozum se od mé mysli trhavě páře.
Bláznivý smích se mi z hrdla drásá,
jaká to podivná, pokroucená krása.
Dlaň fosforeskuje mi v krůpějích potu,
ječivý křik zaniká v poslední notu.
Vzduch kolem mé hlavy rotuje,
divoké otáčky opisuje.
Slyším se, jak řvu ta slova,
když nade mnou zaniká obloha,
mraky mizí v dáli,
kde ještě před chvílí stromy stály.
Otevírám oči a koukám do stropu svého pokoje,
už ani sny se neobejdou bez boje.
Boje o rozum...
a všechno kolem víří jak na autodromu.
Hlasy splývají v jeden sprzněný zvuk,
kolem mě se tvoří z kapek deště shluk
a já se dívám dolů, na zkřivené tváře
a rozum se od mé mysli trhavě páře.
Bláznivý smích se mi z hrdla drásá,
jaká to podivná, pokroucená krása.
Dlaň fosforeskuje mi v krůpějích potu,
ječivý křik zaniká v poslední notu.
Vzduch kolem mé hlavy rotuje,
divoké otáčky opisuje.
Slyším se, jak řvu ta slova,
když nade mnou zaniká obloha,
mraky mizí v dáli,
kde ještě před chvílí stromy stály.
Otevírám oči a koukám do stropu svého pokoje,
už ani sny se neobejdou bez boje.
Boje o rozum...