Povstání

Povstání Černé slunce září za mraky, studený déšť smývá zlo, krásná vražda před zraky všech, jen to díťko vyvázlo. Boty v kaluži, šlápoty v blátě, nedá se smát, ale ani brečet. Podívej! Knoflík na kabátě! Kde je?, chce se Ti křičet. Všechno se ztrácí v oné nicotě, ve tmě světlých skutků a činů, já ovšem si najdu Tě, i když prve snad minu. Křik, pláč, smích kolem probouzí nenávist k dobrotě. Kde je Pražský golem? Toho probudím k robotě! Děti, tvorové téměř bez viny, hrají si, skotačí i plácí bez ustání, snad i kopce, louky a pastviny přimějí lid žít beze mne, bez povstání.

---