Skutečnost

Neuvěřitelný příběh vyprávět bych chtěl ač sám slov k tomu nenalézám. Sama skutečnost ještě stále stydlivě uhýbá před mým zrakem. Kdo ví jestli rozluštit se mi ji podaří, když tak rychle přišla a zase mizí. Hledat ji musím pod každým kamenem který spatřím jen. Nedá my spát, vím že tam je, ukrytá někde v hlouby tůně. Neznám se sám natož ji. Bloudím a nespím snad ani kouska dne. Ústa perletí rámovaná a oči jak ze zlata smějí se na mne i když zrovna je nevidím. Ztratil sem již směr ke skutečnosti té nevšední. Bojím se. Bojím se moc, toho že když usnu náhodou, uzřím jen ji jedinou. Skutečnost nezbednou, přede mnou skrývající a v dál běžící. Kdo ví, možná mi jen únava zakalila zrak a možná sám jsem se utopil. V tůni té ve které ta skutečnost skytá je. Ať již tohle bude čísti kdokoliv nechť je to vyslyšeno jako testament mého bytí nicotného. Že možná zhynu při hledání to neodvratné zdá se mi. Ale uzřel jsem ji dnes a očima zářivýma jako tisíce hvězd se na mě usmála skutečnost má prchavá.