Dvanáctá.Autentická

- Pán s vozíkem, potkávám ho na cestě tam a zpátky. Na sobě má stejné kárované sako jako včera. Tesilky, triko s vlajkou velkého státu ze západní  louže, tenisky s modrým pruhem. Dle vzezření, snad vlastenec. V zimě rukavice palcové, jako titulky posledního, zaznamenaného  útoku na lidskou hloupost. Na vozíku z bazaru, kdysi výhodná koupě, vleče s sebou Starý papír. Nesměje se, nepláče, nemračí, nikdy se netváří.Prostě si tlačí tu svou káru. V ruce pivo, upije, ze špinavé láhve a jde dál. Když je unavený sedne si.
Nikdy ne tam kde někdo sedí. Zapálí si a kouká dopředu. Nevyhýbá lidem. Zabere se svým vozem celý chodník.
– hulváte, křičí jedna postarší hysterka s mopslem, ještě aby dáma vyhýbala chlapovi. Nehne ani brvou, taky proč nebyla to dáma, jenom ženská z fronty na banány. Žije si jen tak se svojí károu plnou starýho papíru.
S ušpiněným lahváčem co si ho vymodlil u občerstvení, bůh byl dneska smířlivý, žebrá o cigáro, jen velmi nerad se o něco prosí. Je velmi bohatý ptám se? Našel sám sebe v těch kusech starýho vydání. Kára snad automobil, značka alfa Romeo. Každý správný chlap má silný vůz. Je řidičem z povolání. Cigareta jeho garde dáma. Má pronikavé aroma, nic od člověka nechce, kromě zdraví. Nejlepší přítel -pivo. Debatují s lahváčem o politice, o ženských, deliriu a černých dírách na měsíci. Ne, nemusíte se ho bát, je jen velmi plachý a soběstačný. Nepotřebuje vás.
Není to blázen, je snad jiný, než lidé z konce století. Jednou ho oslovím, možná se otočí nebo půjde dál. Dneska jsem potkala jednoho pána. Vypadal divně měl vozík. Vozík se starým harampádím, se starým papírem. Jednu chvíli se na mě podíval, měl v očích celý svůj život. Byl tak sám. Snad není to ničí vina.
Nakonec možná, že je tak šťastný, když jiná volba nezbývá. Táhnu si teď já, vozík se starým papírem, táhneš si ho i ty, a docela sám. Děkuji Vám pane za ten starý papír.