Po okraj - líně v hlíně

Po okraj svíčky, poo mými víčky,

hudba  začala hrát.

Pod mými víčky po okraj svíčky

zůstala němá stát.

Vidina jsou sluneční brýle,

schovám se pod nimi - vidím to,

to byla zase jedna chvíle,

roztrhnu mozek svůj - hotovo!

Potápí se bárka dřevěná,

chudák holka, ta už je lapená,

tu už za ramena drží - svatí?

Myslím, že i mě to schvátí.

Chudák už pod okraj víčka,

i bahnitá líčka,

je to fakt jen malá,

umělohmotná lžička.

Každý den tak vlídně,

každý den tak líně,

každý den jak v hřívě,

každý jsme ve své hlíně.

Kdo na dřevo zaklepe, vyhrál

cestu do nebe - či kam?

cestu kolem svého já,

z toho je ta mašle má.

Pod okraj víčky,

kamenné svíčky,

pod okraj oka,

i za proroka!