Doba je zlá, Kamile

... ani se to nerýmuje...

Ptal jsem se magiků
sedících v různých formách lotosu
naoko hledajících pravdu
v neprobádaných hlubinách mysli,
kteří ve skutečnosti hledali
dívčí klín
zahaleni rouškou tajemství
půjčeného z nepochopené Bhagavadgíty.

Ptal jsem se rockerů
s vyholenými hrudníky,
kteří trubičkou nasávali bílý koks,
aby po něm nadšeně aplaudovali
tomu z nich, kterému se po dlouhé jízdě
podařilo zahrát na kytaře
durové cé - a vzápětí dokázal zamávat
svým zduřelým přirozením místo kytarové páky.

Ptal jsem se japíků
a jim podobných synů šťastné planety,
kteří nechápou, v čem je problém;
nikdy, u nikoho a v žádném případě.
Těch, co si věci kupují a znají jejich cenu,
kteří nepotřebují věřit, protože i objekt víry
dokáží vždy koupit za peníze svých bankéřů,
na leasing a v nejhorším za hotové.


Ptal jsem se, kolik stojí smrt, život a pochopení.
Ti první se cítili mrtví zaživa,
a nechápali smysl otázky.
Ti druzí žili, protože nepochopili,
že zemřeli už dávno.
Ti třetí chápali, že jejich životy musí jiní vykoupit smrtí,
a bylo jim to jedno.
Takže žiju a doufám, že pochopím sám, než zemřu.

---