V dobré možná

Z kůže odpadne mi poslední,

ta moje poslední, která neví,

ta co v ruku v ruce hlavu skloní,

ta co se každému zjeví.

To je chuť, to není žádné pouto,

nedrží mě, nenechám se,

ty moje bezradná touho!

brzdi, slovo pusté!

Kapesníkem otřu tvář,

slintám a mám svatozář.

Mluvím k Tobě touho,

obrať ke mě svoje pouto!

Omotáná kapesníkem

se svým uplým břichem,

usnu, pustím vodu, plyn

v dobrém možná zešílím.