Ukolébavka

Halí se v plášť mrazivého večera.

Mám tebe – čeho bych se bála?

Máš přece mě, jsi moje malá.

To nic, má lásko, to je jen chiméra.

Mrazí. Má místo hlavy půlměsíc.

Neboj se, vždyť já jsem skála,

tvá máma ještě neprohrála.

To chiméra je, lásko má, to nic.

V noci můžeš snít,

přemůžeš draka, zachráníš světy…

Přijdu tě probudit

až přejde noc a zazáří květy

v korunách stromů, v hlubinách země,

vrátíš se domů, vrátíš se ke mně…