Láska a trápení

Láska a trápení

Vítr do stromů tiše fouká,

Při tom si smutnou píseň brouká,

Láska je stejně plachá,

Jako ten vítr, tak vratká.

Listy se pod tou sílou třepetají,

Jako kdyby se domlouvaly potají,

Snad jak mají nad větrem vyzrát,

Snad jen aby plody stromu nechal uzrát.

Kdo ví proč tak fouká,

Možná je jen sám a doufá,

Že najde brzy svou lásku,

Která mu odpoví na otázku,

Proč má za úděl foukat,

A při tom v lásku doufat…

Připadám si jako on,

Prožívám teď velký zlom,

Chci být s tebou a doufat v lásku,

Nechci mít další vrásku,

Chci se tě dotýkat stále,

Vídat tě i nadále,

I když jen na chvíli,

Jsem ráda i za ni,

Chtěla bych ti své srdce dát,

Ale mám strach, že to nebudeš vážně brát,

Nechceš se vázat, ani já ne,

Ale lásce nikdo neunikne,

A mě právě polapila,

Už jsem se v ní utopila,

Chtěla bych ti to povědět,

Chci aby to věděl celý svět!

Že mám v srdci lásku,

I když se dívám na tebe jen na obrázku,

Už se zase na tebe těším,

Až tě v telefonu uslyším,

Proč jen musím doufat,

Pořád čekat a zoufat…