Příběh o něčem kudrnatém

Ve výrobně autoplanet sedí malá kovová židle. popojížděla v kaluži oleje, jak vítr zafoukal. příliš malá pro člověka, příliš velká pro dvě snýtované drápody.

"Co se stalo?!" zakřičí teoretizér a seskočila z potravinové trámody.

Mysl se deformuje, jak propast zarůstá plevelem.

Aź data přijdou, tak to proberem.

"slyším vás ... stálá Naelem."

Poslouchej tu vesmírnou hudbu.

Letěla k nám i několik milionů let.

Usmíváš se...přijde ti naivní..

Na těch tónech žhnulo magma,

tuhnul led.

Ponořme se do nich, jako ony do nás..

Filosofie v jednoduchosti momentu.

Vyšleme signál zpět.

Ten vesmírný hudebník, ucítí ho hned.

Usmíváš se.. a já přemýšlím..

Jeho láskyplná empatie tvrdě narazila na lidskou mysl.

---