Starý příběh

Kritizujte ale až po přečtení

Nad malou vesničkou schovanou v kopcích, daleko od civilizace, zacházelo slunce a den pomalu končil, aby mohla nastat noc. Červené paprsky které vycházely ze zapadajícího slunce nádherně ozařovaly kopce, lesy, řeky a dodávaly jim tajemného vzhledu, před kterým každý zůstal ohromeně stát. Ptačí zpěv pomalu ustal a ruch v lese opadl. Jarní vánek ulehl do lesních peřejí a cvrkot cvrčků zesílil. Sluneční záře ustala a na nebe se vyhoupl měsíc s armádou hvězd, které s ním smutně pozorovaly noční krajinu. Všichni už šli spát jen v jediné budově byl čilý ruch a kupodivu to nebyla hospoda. Pár opozdilců na poslední chvíli vběhlo do budovy a ruch ustal úplně.

 

                                                            *                                                             

 

Konečně se úplně zavřely dveře a stařec se znovu napil. Jediná svíčka ozařovala střední místnost a vrhala na starcovo zkrabacené čelo strašidelné stíny, které se po něm proháněly sem a tam. Jeho dlouhý bílý plnovous mu sahal až k břichu a jeho stařecká postava dávala znát že byl kdysi statný voják s kterým si není rad no zahrávat. Stařec si odkašlal a rozhlédl se po místnosti. Tlačilo se tam mnoho dětí a mužů, každý chtěl slyšet příběh který stařec zažil nebo alespoň jak to za horami vypadá. Poslední posluchač se posadil na zem a pozorně nastražil uši.,,Budu vám vyprávět příběh, který jsem zažil a před kterým se snažím ukrýt“ začal stařec tradičně,,nejdříve vám povím jednu asi pět set let starou legendu která se tradovala, traduje a bude tradovat.“

 

                                              *          *          *

 

Slunce se vyhouplo nad osamělí statek a ozářilo Anglosaský les za ním. U budovy si hrál asi čtrnáctiletý chlapec se svým psem.,,No jo hodnej“řekl chlapec svému psu a podrbal ho za uchem. Ten spokojeně zaštěkal a dál se nechal lískat svým páníčkem. ,,Liene pojď se najíst“ozval se matčin hlas z budovy. ,,Du“zakřičel na odpověď a vydal se do domu. Těsně před dveřmi se ale zastavil a otočil se. Uviděl svého psa který zavyl a vyběhl k lesu. ,,Tyrane stůj“zařval Lien naléhavě ale Tyran dál běžel k lesu. Lien věděl že do lesa nesmí prý tam jsou zlé síly a démoni. Sám tomu moc nevěřil ale pro jistotu do lesa nechodil. Tyran uběhl další sáh a Lien se za ním rychle vydal. Pes mu byl přednější než nějaký zákaz. Pes vběhl do lesa a Lien za ním mrštně skočil. Dopadl na chlestí a dál stíhal Tyrana který jako něčím poblázněný zavyl a přidal do běhu. Pět minut trvalo Lienovi než Tyrana dohnal a srazil ho k zemi. Pes se chtěl co nejrychleji vykroutit ale Lienův stisk byl silnější než psí snažení. Lien chytil psu nohy a tím mu zmařil poslední naději na útěk. Pes unaveně vydechl a přestal s odporem. Lien si utřel pod na čele a vzhlédl od unaveného psa. Zarazil se. Les náhle ztmavnul více než je obvyklé i pro takhle zarostlý les. Liena ovanul závan studeného větru a chloupky na krku se mu zježily. Nebylo to tím studeným závanem ale něčím co stálo za ním. Lien se pomalu otočil a v podřepu strnul když uviděl to co je nyní před ním. Stála tam obrovská postava asi dva a půl metru vysoká s rudým obličejem a třemi rohy vyrůstajícími z hlavy. Oči se mu leskly a pusa otevřená ve strašidelném úsměvu. Tělo kryla masivní kožená zbroj místy potrhaná zřejmě z bitev. Zbroj kryla jenom trub a nechala obnažené silné a chlupaté ruce. V kterých třímal obrovskou stářím zašlou hůl. Na nohách mu plandaly roztrhané kalhoty a místy poodkrývaly rudé nohy. Na jeho pravé červené ruce bylo vytetováno jakési znamení hvězda s hadem uprostřed. Lien polkl naprázdno a rychle se dal na útěk. Když míjel další strom uslyšel za sebou hlasitý a děsuplný smích. Lien se vyhnul dalšímu stromu a dál utíkal ke svému domu. Něco prosvištělo vzduchem a narazilo to do Lienovích zad. Ten udělal pár kotrmelců a zastavil se o jeden z mohutných stromů. Na chvíli upadl do mrákot když se konečně probral uvědomil si že nikde nevidí Tyrana i když si byl jistý že za ním běžel. Silná ruka jeho pronásledovatele ho chňapla za rameno a nešetrně ho vytáhla na nohy. Lien zkoprněl hrůzou, z blízka byla ta stvůra mnohem strašidelnější než jak ji vyděl prvně. Rozklepal se a snažil se vykroutit z pevného sevření ale nešlo to. Obr se znovu trpce zasmál a poté procedil skrz zuby hřmotné ,,zemřeš lidské mládě za to žes mě vyrušil.“ Lien žalostně zasténal a dál se snažil vymanit ze sevření. Obr ho silně udeřil do břicha a odhodil o dalších pět metrů. Lien při dopadu těžce vydechl a bezmocně mžoural na přicházejícího obra. Ten z pod rukávu něco vytáhl a pozvedl to nad vystrašeného Liena. Byla to dýka. Čepel byla zabarvená do ruda a záštita s jílcem byly tmavě černé. Lienovi se udělalo zle z té hrůzy. ,,Ne“zakníkal slabě,,prosím ne udělám cokoli.“ Obr se zase usmál ,,opravdu cokoli?“zeptal se a pozvedl ještě víc dýku nad vystrašeného chlapce. ,,A…ano cokoli přísahám“dokoktal a s nadějí se koukl obrovi do očí. Ten klesl s dýkou a vyřízl chlapci na rameno hvězdu. Lien zalapal po dechu a s výkřikem se po obrovi ohnal. Ten si jeho bolesti nevšímal a řekl ,,vlož ruku na ránu.“ Lien udělal jak obr nařídil a snažil se zastavit krvácení. ,,Teď přísahej“pronesl obr. Obr pronesl krátko ale zle znějící přísahu a Lien jí podle něho zopakoval. Dostal se k poslednímu slovu a jakmile ho dořekl svět se úplně změnil. Věděl že musí poslouchat obra a že i chce. Z mysli se mu začali vytrácet vzpomínky na matku a přátele až se z něho stala obrova poslušná loutka. Obr se na celé kolo rozchechtal a slavnostně pronesl ,,mé jméno je Negnit a ty jsi nyní mím učedníkem.“ Lien se stroze uklonil ,,jak poroučí můj pán.“

 

                                                                *

 

Stařec dopil svůj pohár vína a někdo mu zase dolil. Ke starcům a vysušencům se chovají docela dobře pomyslil si udiveně stařec. Odkašlal si ,,takto končí legenda a je zřejmé že ten chlapec Lien měl také učedníky a ne jenom dva. Ti měli další až se jich do celé země dostalo docela dost. Jsou to vyznavači černé magie říkají si páni podsvětí jako byl jejich zakladatel Negnit. Černá magie a vůbec něco souvisejícího s ďáblem je hřích a hříchy se musí trestat. Tak na ně byli vypsány tučné odměny, ale byl v tom háček“ stařec se znovu napil ,,museli jste přinést hlavu toho černokněžníka což znamenalo ho zabít. Byli velmi silní ale nebyli neporazitelní. Bohužel nikdy nebyli sami vždy s nimi šlo několik stráží a samozřejmě i učedníci. Nyní se konečně dostáváme k mému příběhu kdy za jednu černokněžnici byla vypsaná velká suma nežli za ostatní a já byl ten bláznivý kapitán žoldáků který chtěl její hlavu.“Stařec se odmlčel, když se myslí vrátil do těch starých časů a vlily se mu do očí slzy.,,Ach jak já jsem byl naivní.“zašeptal si stařec pro sebe.,,Dobře tak teď k mému příběhu.“

 

                                                   *          *         *

 

Plenta od stanu se otevřela a vstoupil Tomas poručík žoldáků.,,Pane“zasalutoval poručík kapitánovi. ,,Ano?“ změřil si ho zvídavým pohledem kapitán. ,,Už víme kde Taglia je. Našli ji naši dva zvědové poblíž bludného lesa u jezera temnot pane. ,,Dobře. Řekni všem padesáti chlapům ať si sbalí věci. Vyrazíme za svítání. ,,Ano pane“odpověděl poručík a odkráčel popohnat žoldáky. Kapitán se otočil a opět se shrbil nad mapou položenou na stole. Byla na ní nádherně znázorněna zdejší krajina. Lesy, města a dokonce i cesty. Kapitán vzal dýku a zabodl jí tam kde našli stopaři Tagliu. Bylo to od nich vzdáleno kolem deseti kilometrů. ,,Konečně tě mám čarodějko“řekl posměšným tónem. Ušklíbl se a na jeho tváři se objevila strašidelná grimasa, která musela každému nahánět strach. Kapitán nebyl zrovna pohledný chlapík menší kolem sto osmdesáti centimetrů, svalnatý na což byl obzvláště hrdý. Kapitán byl výbušné povahy. Dost snesl ale jakmile toho bylo moc, každý v jeho blízkosti přišel k úrazu. Vytáhl ze stolu dýku a zastrčil si ji za opasek, poté si opasek sundal a navlékl na sebe krásnou kroužkovou zbroj. Všude zdobenou a u krku zlatě zbarvenou. Vypadala jako královská a také stála třicet zlatých což si normální rolník vydělá za dva roky. Opasek zase připnul a zastrčil za něj ještě krátký meč. Obul si kožené boty a pozorně prohlédl mapu. K jezeru temnot vedlo hned několik cest. Málo lidí se tam odvážilo a ještě míň se jich vrátilo. Prý tam vládnou temné síly což pro Tagliu je optimální, ale pro žoldáky to bylo veliké riziko. Bohužel pro odměnu si kapitán chtěl dojít třeba i na kraj světa. Kdo neznal přesně cestu mohl uvíznout v bažinách nebo v bludném lese. Doufal že se tam čarodějka zdrží o něco déle než všude jinde. Proto jim vždy unikla nikde nepobyla víc jak jeden den. Kapitán shrnul mapu a zandal ji do baťohu z kančí kůže. Poté zhasl svíčku a šoupl jí za mapou. Vyšel ze stanu a před ním se rozevřel černý les. Vypadal hrůzostrašně. Stromy se tyčily vysoko nad táborem a hrůzostrašně shlížely na dění pod nimi. Kapitána zamrazilo a radši pomohl s balením stanů a dalších věcí, aby mohli rychleji vyrazit.

 

                                            *          *         *

 

Ujeli už pěkný kus cesty z čehož kapitán usuzoval že budou poblíž jezera temnot. Stromy byli ještě strašidelnější a temná mlha znepříjemňovala už tak dost nepříjemnou výpravu. Kapitán hrdě jel na hnědákovi a pár výše postavených mužů s ním a s vozy. Ostatní šli pěšky. Až na předsunuté hlídky které se v případě nesnází ihned vydali informovat skupinu za nimi. Kapitán na chvíli sklonil hlavu aby si uspořádal myšlenky a když se opět napřímil, uviděl postavu s roztrhanými šaty jak zastavuje jeho koně. Leknutím v sedle povyskočil a musel se zhluboka nadechnout aby popadl dech. Pozorněji si prohlédl postavu a po chvíli usilovného zkoumání zjistil že je to jeden z jeho stopařů. ,,Dostala Freda“vydechl třicetiletý stopař. ,,Jak se to sakra stalo, měls na něho dávat pozor." Stopař se rozklepal pod přísným pohledem,,pozorovali jsme její tábor“ ukázal stopař směrem do lesa,,když Freda něco hryzlo. Vyskočil do výšky a uháněl směrem k táboru. Než si uvědomil c…“Kapitán ho umlčel máchnutím ruky. ,,Kde je ten tábor?“otázal se přísně. ,,Pojďte za mnou“ řekl a vydal se do hustého lesa. Kapitán s ostatními sesedli z koní a nechali je na povel třem žoldákům kteří nastoupili teprve nedávno do této skupiny. Čtvrtému řekl ať dožene hlídku a vydají se za nimi. Žoldák zasalutoval a odjel pryč. Kapitán pokynul a čtyřiceti členná skupina se vydala k táboru. Kapitán sledoval zvěda který byl úžasně potichý. Ostatní se snažili došlapovat taky tak lehce ale s kroužkovou zbrojí se to moc dobře nedalo. Zvěd se přikrčil a snížil tempo. Všichni udělali to samé. Kapitánovi se samým vzrušením rozklepali ruce konečně chytí tu proradnou babu. Zvěd se úplně přikrčil až se dotýkal břichem mechu a kapitánovi a ostatním se naskytl výhled na tábor. Čtyři stany stály do čtverce a pátý byl uprostřed. Ten byl největší a nejkrásnější z čehož kapitán usuzoval že je čarodějčin. Kolem tábora bylo v pohotovosti asi pět stráží a ve stanech odhadoval že jich tam bude kolem deseti. Nebyli nijak vzláštní ale když jste na ně hleděli déle vzbuzovali ve vás jakýsi respekt, ale jinak vypadali úplně normálně kožená zbroj, přilbice a meč u pasu. Kapitán se zahleděl opodál a udělalo se mu zle. Na mýtině za táborem stál kamenný stůl. Byl celý zakrvácený a kolem se povalovalo asi tucet kostí které tvořily různé obrazce. Kapitán na tu dálku nerozpoznal jestli jsou to zvířecí nebo lidské kosti ale stejně to bylo odporné. Celé to vypadalo jako obrovský obětní oltář a ty kosti tomu na kráse moc nepřidaly. Ten oltář tady musel být už věky nikdo by nic takového neudělal za pár dní pomyslil si Kapitán. ,,Pane vypadá to strašidelně možná by jsme se nemuseli unáhlit. Je přece hodně čarodějů za které je také vypsaná slušná odměna“poručík se s nadějí v očích otočil na kapitána. ,,Držte hubu poručíku“obořil se na něho kapitán ,,za nikoho není odměna tak vysoká jako za Tagliu.“ Poručík se na něho bezradně podíval ,,to ano ale zamyslel jste se proč?“ ,,Jasně ty idiote myslíš si že jsem úplnej magor?“odsekl mu kapitán a zlostně se na něho podíval. ,,Tiše pánové jsme v blízkosti jejích kouzel a kdo ví co může slyšet“ napomenul je zvěd. Kapitán naštvaně oddechl aby si alespoň trochu ulevil od zlosti a řekl,,poručíku zkontrolujte terén zaútočíme v noci a žádné připomínky“dořekl a nechal ho tam samotného se zvědem.“

 

                                              *            *           *

 

Dešťové mraky se přivalily nad les a začaly z nich sršet blesky a krupobití. Zakryly vycházející měsíc a temné noci dodaly ještě temnějšího vzhledu. Vítr skučel a během chvíle proměnil docela klidné místečko v zuřiví boj s živly. Stromy se nakláněly a bolestně sténaly při každém větším poryvu větru. Větrem se hnaly kletby vojáků kteří čekali až příjde ta pravá chvíle pro jejich úkol.

 

                                                    *             *          *

 

Kapitán konečně vypochodoval ze svého provizorního úkrytu před deštěm a krupobitím. Za ním se vybelhal poručík Tomas který kapitánu sděloval svůj úsudek jak by byl nejvhodnější útok na tábor. Po dlouhé debatě byli připraveni zhostit se úkolu. Kapitán odhadoval že bude kolem půlnoci. Moc se nevyspal ale alespoň dal čas aby se vyspali ostatní. Všechny prohlédl a zařval přes krupobití,,třicet mužů půjde ze předu. Ostatní a já půjdeme ze zadu. Vás bude mít na povel tady poručík“ukázal na Tomase který se snažil skrýt co nejlépe před větrem. Kapitán udělal krok ale poryv větru ho zatlačil zase na to samé místo kde stál před tím. ,,Buďte opatrní ta čarodějnice je nevyzpytatelná“nadějně pohlédl na žoldáky,,až to tu zvládnem budeme mít tolik prachů že nebudete vědět co snimi a hlavně neděláme to za sebe ale za Boha. Bůh nás ochrání neboť křesťany chrání a pohany zabíjí.“ Vojáky to začalo trochu vzbuzovat. Přece nemůžou prohrát když je Bůh na jejich straně. ,,Bůh nás povede a ochrání“vykřikl jeden z žoldnéřů. Na jeho slova se zvedla vlna bojových výkřiků a nálada se proměnila z opatrné na lačnící po krvi. Kapitán se usmál tohle přesně potřeboval aby se žoldnéřům chtělo bojovat. Mávl rukou a na jeho znamení se dvacet vydalo za ním. Ostatní následovaly poručíka. Asi hodinu trvalo kapitánovi než se dostali za nepřátelský tábor. Kapitán se přikrčil a shlédl na tábor přesně schovaný uprostřed mýtiny která se ze všech stran svažovala dolu. Takže to měli také jako výhodu asi nepočítali s tím že se sem za nimi někdo vydá. Kapitán vzal luk který si na tuto misi speciálně vzal a vložil do něho zápalný šíp. I když věděl že tyto šípy je opravdu těžké uhasit zda li nemožné nebyl si tím moc jistý. Otočil se s šípem za strom aby byl v závětří a aby ho neviděli z tábora. Jeden z vojáků se přikrčil a vytáhl dva křemeny. Stačila jiskřička k zapálení. Počkal až se vítr a déšť na chvíli utiší a křesl. Jiskra zapálila konec šípu a ten splanul rudým ohněm. Kapitán se otočil a zasadil hořící šíp do tětivy. Natáhl a zamířil na stan který byl uprostřed a zároveň největší. 3íp proletěl tmou a zabodl se přesně do středu stanu. Na chvíli to vypadalo že plamen zhasl. Kapitánovi zatuhlo jiný plán neměl. Po chvíli chytl i ten mokrý stan a menší vatra ozářila prostředek tábora a i vyplašené stráže. Kapitán se otočil a zařval přes hluk deště ,,bůh nám pomůže a ve jménu Boha je musíme zničit. Ukážeme jim jak bojují praví vojáci. Ukažte se před Bohem. Dem !!!!!“ dořval a nadšeně se vrhl na tábor. Žoldnéři vyhecovaní tasily zbraně a následovali kapitána. Byla temná noc takže byly vidět jenom obrysy a někdy vůbec nic. Kapitána vedl jenom chtíč po odměně. Vytasil svůj meč a hnal se přímo proti hořícímu stanu. Několik žoldáků ho s řevem předstihlo. Už byl jenom deset metrů od nepřátelských stanů. První z jeho žoldnéřů se zastavil a padl k zemi s podťatým hrdlem. Kapitán se podíval nad něj. Stál tam jeden z čarodějčiných strážců. Meč držel v pravé ruce ale jinak si kapitán ničeho zvláštního nevšiml. Strážce uskočil před útokem druhého žoldnéře a se zasyčením do něho vbodl meč. Bylo to tak rychlé že kapitán ani nestihl mrknout. Strážce meč zasunul ještě hlouběji aby ukončil vojákovo trápení a poté nechal nehybné tělo sklouznout z meče. Kapitán se konečně probral z úžasu a zaútočil na strážného. Ten se opět uhnul a ťal po kapitánově hlavě. Ten útok čekal a podařilo se mu ho vykrýt i když s obtížemi. Ocel zaskřípala a na zem se sneslo pár jisker. Strážný unaveně zahekal a odtrhl se od kapitána. Ten také udělal krok do zadu. Strážný se skrčil jako kočka a vyskočil do vzduchu. Něco ho ale srazilo k zemi. Strážný dopadl nehybně k zemi a žoldnéř který ho zabil z něho vytahoval meč. Než stačil kapitán cokoli říct žoldnéř zasténal a spadl s šípem v zádech na zem. Kapitán vystrašeně uskočil a tmou se ozval další hvizdot šípu. Kapitán se přikrčil a plížil se ke stanům. Do cesty mu skočil další ochránce a než kapitán stihl zareagovat strážný švihl mečem a poranil mu levou ruku. Kapitán zařval bolestí a v marném pokusu o záchranu se odrazil proti strážnému. Ten hekl při nárazu a oba se svalili k zemi. Kapitán si rychle klekl a začal bušit do strážného který byl po pádu pořád omámený. Když mu dal kapitán pátou ránu do obličeje rychle se odkulil a vzal meč. Vstal a jedním úderem zabil omámeného muže. Krev vystříkla a potřísnila nemilosrdného kapitána. Muž naposledy zachroptěl a ochabl. Vzhlédl od mrtvoly a zjistil že je před jedním z pěti stanů. Opatrně ho obešel a uviděl doutnající stan. Kolem stanu zuřila bitva a nebylo poznat kdo vyhrává nebo prohrává. Kapitán se přikrčil aby měl lepší odraz ale záblesk u stanu ho zastavil. Zaostřil na to místo a poté ho srazila k zemi vlna horkého vzduchu. Když se zvedl omámený nárazem zatrnulo mu. Do očí ho praštila záře která vycházela z plamenů. Asi dvacet žoldnéřů se tam válelo na zemi a snažilo se zhasit oheň který se na nich na jednou vznítil. Jediní v blízkosti stanu kdo zůstal stát byli čarodějčini ochránci. Bylo jich šest. Nářek žoldnéřů kteří se pálili za živa rval kapitánovi srdce. V jasném světle uviděl i čarodějnici. Měla dlouhé roucho celé hnědé z látky kterou kapitán nikdy neviděl. Obličej měla pomalovaný nějakými pentagrami a lebka namalovaná na přední straně jejího pláště jí na hezkém vzhledu moc nepřidala. Za opaskem se jí houpalo na řemínku pár kostí a na druhé straně jí vysel dlouhý meč. V rukou svírala dlouhou hůl nijak zvláštní. Hluk boje opět dolehl ke kapitánovi a uviděl jak poručík vbíhá do středu malého tábora. Taglia byla od Kapitána vzdálená kolem dvanácti metrů a průchod k ní byl volný neboť se zbývající strážci přemístili na druhou stranu proti poručíkovi a jeho mužům. Kapitán opět uviděl jak Taglia krouží holí a chystá se seslat další ničivé kouzlo. ,,Už ne ty potvoro“ zašeptal si Kapitán a vyběhl proti ní. Ze začátku si ho nevšimla neboť se zaměřovala na to co se děje před ní ale jakmile se kapitán napřahoval k úderu zahlédla ho periferním viděním. Naposledy máchla holí z které se vyvalil záblesk a pokusila se uskočit z dosahu kapitánova meče. Podařilo se jí to neboť kapitán útočil z velké dálky. Meč proletěl před čarodějkou a zaryl se do stanu. Kapitán nepočkal ani vteřinu a kopl do Taglii. Ta se pod tím nárazem zhroutila k zemi. Hlasitě vzdechla a pokusila se vyškrábat na nohy. Kapitán jí znovu surově kopl do břicha a uchopil rukojeť meče do obou rukou. Stoupl si nad ní a pozvedl meč. Taglia neschopna jakékoli činnosti se jen nenávistně koukala na svého trýznitele. ,,Zemři potvoro“na ta slova švihl mečem. V tu chvíli ho něčí ruka srazila k zemi a znemožnila mu dokončit co začal.  Tvrdě dopadl na zem a zjistil že ta osoba byla poručík. ,,Co do hajzl…“začal kapitán na vstávajícího poručíka ale ten jenom ukázal na bojiště a rozběhl se pryč. Kapitán vstal a strnul šest mužů stálo nad bojištěm a ostatní hořeli. Kapitána zamrazilo když zjistil že ani jeden není pod jeho velením. Pět z nich se rozběhlo proti kapitánovi a šestý znovu napjal tětivu . Kapitán se otočil k Taglie a uviděl její přeřízlý obličej. Byla to povrchní rána ale ošklivá. Kapitán se znovu otočil a za sebou uviděl zabodnutý šíp v rámu stanu. Zděsil se když si pomyslel co s ním udělají až ho chytí a co nejrychleji se rozeběhl za poručíkem který byl už dost daleko. Šíp zasvištěl kolem kapitána a poručík se spadl k zemi. Udělal pár kotrmelců a zůstal ležet se šípem v zádech. Kapitán neměl čas na lítost proběhl kolem mrtvoly a zahnul do lesa. Zase ten známí zvuk a šíp se zabodl do stromu který byl vedle kapitána.. Vyplašeně uhýbal  snažil se nemyslet na to že je tady sám. Po chvíli už neslyšel své pronásledovatele ale pořád nepřestával v rychlém tempu. Zastavil se až ráno úplně zničený a daleko od civilizace.

 

                                                              *

 

Svíčka už pomalu dohořívala když stařec skončil svůj příběh. Užaslým posluchačům vyvstával mráz po zádech když si představili jaké to muselo být. Strach, hlad a ne vyspání a ještě mnohem víc.,,A tak mě to zavedlo až sem doufám že mě zde nebude hledat . Už několikrát se mě pokusila zabít ale vždy jsem pláchl. Jeden mladík vstal a otázal se ,,jaké je vaše jméno pane?“Dveře zaskřípěly a ozval se ženský temný hlas ,,mrtvý muž.“ Stařec vytřeštil oči když uviděl osobu s jizvou na obličeji. ,,T Ttagli..“dál se v koktání nedostal. Rychle vstal a mršil před sebe džbán vína. Ten prolétl neškodně kolem čarodějky a vylétl z dveří. Taglia se ošklivě usmála a vykřikla zaklínadlo které všechny v místnosti zahubilo. Svíčka zhasla.

---