včera jsme měli k obědu šváby

Co ti mám povídat? venku svítá. proč třesu se zimou, kdyz mráz dávno nemá hlas. hlas, zvuk, a moře touhy, přenáším potichu svoje tělo na pokraj duše. co ti mám dát? když ruce ztratily chuť se vzdát. vzdálit se do lesů ze kterých není východ. cesty které míjí okamžiky mysli. cesty, které se nepletou ani , když se směješ a mně je hloupě, tak hloupě hluboko uvnitř. jako je dnům, které prchají bez využitého světla. jako je vojákům, kteří nezažili smrt. a sežehne mě ten plamen? dutý struny v tichu volají: spaste svoje čelisti před tygry! a tygři, ti tiše prchají před tou tmou, která zalila zmizelou planinu dole, dole, dole v dole pod okovy černého smogu. kontaktní čočky mi přirostly k očím. ty se ptáš - co se děje? to, že už je nikdy nesundám a boty mi spoutaly nohy a tělo, tělo už dávno není - je jen kabát.

---