Plavba

Nic není k mání, tak co ti brání, do lodi vlézt a po vodě plout,

nemáš už stání bejt na tý pláni, kde sluce pálí duši jak troud.

Vypadnout z místa kde smrt je jistá to přece není takový hřích,

máš oči k pláči a to ti stačí aby jsi spustil bujarý smích.

R: Brát život s lehkostí, zbavit se starostí,

roztáhnout křídla a letět jak pták,

nech chmury být a nestyď se snít

i když už z tvé lodi stává se vrak.

V soutěžním klání o smilování bijou se blázni o další den,

vždyť je to k smání, do roztrhání rvou se a zaspí nejhezčí sen.

V armádě spásy vyrvou ti vlasy o pomoc voláš na boží soud,

zaspali asi andělé krásy, zradu už někdo uvolnil z pout.

R:

Někdo svou lodí světu jen škodí, někdo jím pluje a neví proč,

z mostu ji hodí, nevysvobodí tím ale duši, tak plachty stoč.

Někdo svou bárku odešle v dálku, jinému ji zas potopí chlast,

škoda tuláků a těch vojáků, kteří nechtěně padnou za vlast.