Obviněn z teploušství a prznění rasy

Něco se nepovedlo...

"Jste obviněn z teploušství a prznění rasy!"

X nebyl gay, byl však idealista, což je snad ještě větší průser: "Myslel jsem, že homosexualita není v našem svobodném, nacionálně socialistickém státě zločin!" Hovor byl samozřejmě nahráván...
"Tak hlavně, náš stát už neni nacionální, zlato." pochechtával se jeden z nich. Najednou pochopil, kde ty jejich odulé ksichty viděl. Byl to starý televizní seriál o uranových dolech, a tohle byli ti komunističtí dozorci.

Něco se nepovedlo, a X. si smutně musel připustit, že od doby kdy na Ruzyni přistávaly vojenské speciály s posilami z íránu a lid slavil v ulicích vítězství islamofašismu pod vlajkami se zelenou svastikou...

Nyní seděl v cele borské věznice a psal doznání.

"Jsem plzeňský patriot a mým politickým přesvědčením je anachronofašismus, usilující o redistribuci původního fašismu zpětnými proudy času, uvedl do dotazníku. Do nacionalistické politiky jsem se aktivně zapojil ve třinácti letech, ovlivněn sledováním dokumentárních filmů o zvířátkách a četbou děl Petera L. Wilsona..." Bože, zarazil se, další buzerant. Fakt to se mnou vypadá špatně...

A co jim měl vlastně říkat? Na dvoře už pro něj stejně stavěli šibenici. Ani už k těm vypatlancům nedokázal cítit nenávist. Byly to jen dementní nástroje v rukách svých žlutých pánů. X cítil skvostnou ironii toho všeho: bojoval za islámský fašismus... a přitom jen zametl cestu vietnamskému komunismu. Tak jako vždycky, ideály zrazené, a revoluce požírá své vlastní děti. Jak to vlastně začalo? Těch pár šikmookých vlasteneckých oddílů... bylo kolem toho mnoho křiku od starých kamarádů... nicméně X vždy argumentoval: "Vždyť i v SS bylo mnoho lotyšců, bulharů, též Japonsko stálo na straně osy. Zameťme se šovinismem v našich řadách, máme přece společného nepřítele... (a beztak nám ty lámačkové maskáče šijou oni, myslel si přitom)" A tak poslední americký mariňák v brdech zahynul ne kulkou českého vlastence, na dokonce ani kinžálem íránského dobrovolníka, ale v jámě s naostřenými kůly pomazanými výkaly.

Teď je dávno po válce a nad pražským hradem vlaje zástava hrdého lidu Indočíny. Hrozné je, pomyslel si X, že se nedá nijak zjistit jak se to vlastně stalo. Snažili jsme se věci zjednodušit, mnohokrát nám to bylo vytýkáno, byli jsme nazývání tupými nácky, ale chaos stejně zvítězil, skryt inherentně v našich plánech a ideálech. A bůhvíjakým bizarním způsobem vezmou konec šikmoocí uzurpátoři. Za jaké myšlenky asi bojují, aniž by tušili, že se za nimi skrývá něco úplně jiného.

X odložil pero, zavřel oči a myslel na obrovské kozy jedné malinkaté míšenky vzešlé ze spojení vietnamce a české ženy, a toužil strčit mezi ty kozy ptáka a vystříkat se té holce na obličej. Ano, toto snad dává smysl všemu, usmíval se, když se dveře otevřely a do jeho cely vtrhlo "bicí" komando. Když se probral z bezvědomí, cítil již jen nenávist. Jeho doznáním si jeden bijec otřel krev z rukou a pak ho zmuchlané zahodil. "Děkuju vám, lidé," blekotal X přes rozbité rty, "tohle jsem potřeboval."

Nakonec dostal místo provazu dvacet let. Od chvíle, kdy šikmooký soudce, ne nepodobný bájnému soudci Ti, vyřkl rozsudek, X snoval strašlivé plány pomsty. Vypracoval dokonalý plán konspirace a odbojové činnosti, která by mohla vážně ohrozit vietnamské panství ve střední evropě. Dva týdny před propuštěním se však na cele spustil s mladíkem romského původu. "Jste obviněn z teploušství a prznění rasy," řval na něj odulý komoušský dozorce páchnoucí pivem a sójovou tlačenkou s rýžovým octem. X se jenom smál. Jeho poslední přání bylo v klidu se vysrat, a na zeď záchoda napsal vlastními hovny: CHAOS ZVÍTĚZÍ!

---