Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePůl pátá zjara
09. 06. 2008
1
3
1077
Autor
vulpecula
Ráno už potkávám svítání,
jaro naplno se o slovo hlásí,
z polí se havrani ztratili
a vrátili se tažní ptáci...
Tařice na skalách pomalu odkvétá,
třešně oděly se šatem svatebním,
první kopretiny voní příslibem léta,
že léto přijít musí to už vím...
Proč přesto Zima se mi do mysli vkrádá
a to nejen ve dnech deštivých,
motýli ukazují nebarevná záda,
namísto pestrých barev svých?...
Vždyť cítím - kolem voní první jarní tráva
a světla po kapkách den za dnem přibývá,
jak mívala jsem tenhle čas ráda,
však jen tma teď uvnitř přebývá...
V zákoutích duše leží věčný sníh,
láká mne toulat se po nocích,
v únavě myšlenky utopit,
své zkušenosti ztratit a umět znovu snít...
Znovu jako dítě v život věřit
a malým nesmyslům se smát,
na chvíli city přestat střežit,
nebát se důvěru dát...
jaro naplno se o slovo hlásí,
z polí se havrani ztratili
a vrátili se tažní ptáci...
Tařice na skalách pomalu odkvétá,
třešně oděly se šatem svatebním,
první kopretiny voní příslibem léta,
že léto přijít musí to už vím...
Proč přesto Zima se mi do mysli vkrádá
a to nejen ve dnech deštivých,
motýli ukazují nebarevná záda,
namísto pestrých barev svých?...
Vždyť cítím - kolem voní první jarní tráva
a světla po kapkách den za dnem přibývá,
jak mívala jsem tenhle čas ráda,
však jen tma teď uvnitř přebývá...
V zákoutích duše leží věčný sníh,
láká mne toulat se po nocích,
v únavě myšlenky utopit,
své zkušenosti ztratit a umět znovu snít...
Znovu jako dítě v život věřit
a malým nesmyslům se smát,
na chvíli city přestat střežit,
nebát se důvěru dát...