17 IV.

Slzy jsou to, co Adrianu provází snad každý rok. Miluje to tady. A zároveň ze srdce nenávidí. Nenávidí hlavně ty chvíle, kdy musí zůstat s Táňou a Vendy. Vlastně neví, kdy se to zvrtlo. Možná asi chápe, že ony nemají rády ji. Tedy to je asi silné slovo. Spíš, že asi po tom všem nevědí, jak se k ní mají chovat. Ale nechápe, proč ona nemůže vystát je? Ještě nedávno by pro ně i položila život. Ano, hodně moc si za tenhle rok ublížily…

         První noc na intru byla naprosto příšerná. Adriana dostala na pokoj dvě slečny – Zdenu a Agátu. Zdena mluvila velice rychle a navíc se chovala jak malé dítě. Adriana asi nikdy v životě neviděla nic tak příšerně rozmazleného. A Agi? Ta byla celkem fajn. Ale Adriana byla stále ještě „nezkažená“ dobou a to se o Agátce říci nedalo. Kouření a alkohol jí nedělali problém. Navíc přes koupelnu bydlela slečna Bára. Celý večer proseděla u nich, pojídala asi deset řízků a neskutečně nahlas se smála.

         Adriana ví, že usnula celkem pozdě. Ale co je horší, že je půl šesté ráno a ona je opět vzhůru! Okamžitě jak to Bára zpozoruje (která tu opět oxiduje), zařve Adrianě do uší: „Dobré ráno, naše princezno!!!“ Ne, že by Adriana nesnášela oslovení princezno… „Dobré ráno.“ Odpoví slušně. Tohle, to je opravdu děs. Na snídaně vyrazí se Zdenkou a přistihuje se, že vůbec nestíhá vnímat, co jí ta holka povídá.

         Po snídani čeká Adrianu škola. Ani Zdena ani Agi s ní ovšem do třídy nechodí. Adrianě to celkem vadí – musí se znovu seznamovat. Ve třídě se posadí vedle Táni. Třída čítá vcelku 11 lidí, což není tak strašné. Před nimi sedí tmavovlasá Vendula, která podle Adrianina mínění v této třídě vůbec nechce být. Nejprve silně třískla dveřmi a po té si všechny povýšeně prohlíží. Dana, Edita, Hana, Inka, Jana, Karel, Matěj a Ondřej – to je zbytek jejich třídy.

         Po škole jejich intrácká parta – Karel, Matěj, Táňa a Adriana vyrazí ven. Adriana nestíhá koukat, jak rychle poznala nové lidi a jak rychle se tu má s kým bavit.

         Po tom se domluví s paní Sábovou a nastěhuje se k Táně…

         Táňa byla Adrianina nejlepší kamarádka. Byla to slečna, která ji naučila smát. Dokonce spolu velmi často zpívaly na celé patro. Adriana ví, že si nikdy nepřestane vážit těch dvou let, které s Táňou strávila. A také ví, že ji strašně mrzí, jak to nakonec skončilo… Adriana tiše pláče. Tohle Táně nikdy nesmí přiznat. Po tom, co zjistila, že jen přebírá názor silnějšího už s ní nechce mít nic společného. „Dobrou noc.“řekne Adriana už jen ze slušnosti a zhasíná lampičku. Odpovědi se ovšem nedočká…

         Adriana s Táňou se během roku hodně skamarádily s Inkou. Inka je naprosto šílený blázen. Jejich společné „výhraby“ jsou známé minimálně po celé škole a internátě. Adriana ví, že je šťastná. Má skvělé kamarádky a kamarády. A je nešťastně zamilovaná. Petr se u nich ve škole učí kuchařem. Na začátku to byl opravdu skvělý kluk. Ale časem se nechal strhnout partou… Ale to už Adriana byla dávno zakoukaná.

         Naštěstí má skvělé kamarády, kteří ji z toho tahají.

         Joo, Petr. Vlastně to tehdy ještě bylo Adrianě krásně. Sice Petr byl neskutečný puberťák a nikdy se nedokázal rozhodnout, co vlastně chce. Ale Adrianu obvykle ze všech možných smutků vytáhla právě její třída. Už si svůj život bez nich neuměla představit. Oni byli víc než její rodina.