Tužba

Zlaté vlasy, jak při západu slunce,
jak když každou noc u okna na tebe myslím.
Vůni tvých vlasů cítím když mě něco trápí,
a vím že jsi se mnou - alespoň v srdci.

Hluboké oči jako dva ametysty, jak lesní jezírko,
kde tvá duše, tvé problémy, strasti a bolesti se zří.
Tvé slzy, jak malé perly, když po tvářích ti stékají,
hned jsem tu, abych tě potěšil.

Tvé rty, jež s mými nesčetněkrát splynuly,
kterými vlídně na mne promlouváš.
Staví se čas a nechce se mu plynout,
tiše vše zastaví a chvilinku sečká.

Zlaté vlasy, jak při západu slunce,
jak když každou noc u okna na tebe myslím.
Vůni tvých vlasů cítím když mě něco trápí,
jenže teď tu nejsi - jenom v srdci.

Hluboké oči jako dva ametysty, jak lesní jezírko,
kde tvá duše, tvé problémy, strasti a bolesti se zří.
Tvé slzy, jak malé perly, když po tvářích ti stékají,
už nejsem tu, abych tě potěšil - i když bych chtěl.

Tvé rty, jež s mými nesčetněkrát splynuly,
kterými vlídně na mne promlouváš.
Staví se čas a nechce se mu plynout,
když tuší, že rty tvé už patří jinému.


Pořád na tebe myslím, ať den či noc,
tvé problémy mě tíží, a tvůj nezájem mne vraždí.
Chyť mě už prosím za ruku ať tě mohu pohladit po zlatých vlasech,
zahledět se do bohatství tvých očí a nechat splynout naše rty.

---