Jsi...

Jsi…

Jsi mou nadějí

mou touhou

odpuštěním

i myšlenkou pouhou

jsi mým ohněm

co lásku rozdmýchává

doufaje

že je ta pravá

jsi mou vodou

ve vlnách ukolébáváš

hasíš zármutek

vláhu dodáváš

jsi mým vánkem

rozfoukáváš trápení

rozptyluješ obavy

chladíš vábením

jsi mým sluncem

co vychází brzy

hřeje až do morku kostí

suší slzy

jsi mou lunou

měsíčním svitem

kolébajíc mne k spánku

svým citem

jsi nočním deštěm

vsakujícím se do mne

do všech zákoutí

má duše nepohrdne

jsi žárem spalujícím

ve vášních dvou těl

proplétajících se

co víc by si člověk přát měl

jsi lávkou

přes řeku života

po obou březích

nelze se proplétat

zůstat chci na jednom z nich

na tom tvém

bojovat se všemi živly

a s tebou jen.