Zahradnictví Strach

Po nebi plynuly temně černé mraky,příchod bouřky oznamoval silný hrom a ješitný blesk.I přes velkou lásku se dá zmoknout a proto se ti dva rozhodli schovat.. Jedinný možný úkryt před tímto nebeským divadlem skýtalo osamělé zahradnictví na okraji města.

Objekt postavený snad v období technicko-vědecké revoluce dýchal tajemnou atmosférou prosklených tabulek skleníků a temný zděný objekt naháněl už zvenku strach.Ve skříních této budovy byly rozloženy všelijaké divotvorné nástroje.Všude byl cítit benzín a olej.Po zemi se válely dřevěné vozíky.Na konci chodby za rozvrzanými dveřmi se nacházela nejstrašidelnější místnost.U stěny stála obrovská vana,pokrytá kachličkami a překrytá dřevěnou paletou, do této vany tekl odpad zvláštního dvojtého dřezu v rohu a nad ním se shlížely blesky v zrcadle ohřívače vody.Na zdi visela polička z odchlíplou dýhou, v ní stály nádoby plné něčeho.Při odchodu z této části si nešlo nevšimnout velkých kotců plných písku,kamenů a hlíny v předsálí místnosti.Po letmé prohlídce nejzachovalejšího skleníku bylo vidět že se zde stále prodávaly zelené rostliny a květiny.Ve vedlejším skleníku však rostly podivné druhy vegetace. V bílých plechových nádobách bujely snad banánovníky a u země se plazily masožravky.Proto v ty místa už nikdo nechodil.To ovšem návštěvníci hledající suché a bezpečné místo nevěděli.A proto se zde usadili aby přečkali lijavec.

Po chvíli odpočinku se ozvalo slabé zaskřípání.Mohla to být jen okenice, nebo snad dveře.Ano, určitě to byla okenice! Tím se dvojice uklidnila. Po chvíli vzájemných něžností jim začal pomalu přebíhat mráz po zádech. Z betonového objektu se ozývalo v rytmu kroků mužské pískání.Nenápadně, ale přece se šli podívat.Přes zaprášené polorozbité okno uviděly postavu ve špinavém doktorském plášti,v montérkách a v těžkých velkých gumákách.Na fortelném dřevěném vozíku vezl cosi schovaného pod plachtou.Zahradnictví však mělo už dávno po zavírací době. Hlídač  koukal v nedaleké vrátnici na fotbal a nikdo jiný tu už být neměl.Dvojice pojalo podezření.Jak nejrychleji se dostat pryč? Kudy utéct?I ta nejhorší bouřka byla oproti tomuto milostivější. Postava však změnila náhle směr, snad uslyšela vystrašený dech a tichý sípot. Nechala stát vozík před místností a dala se do pronásledovaní svědků.Milenci byly v pasti.Ze skleníku s nápisem : „ Nevstupovat, Ošetřováno jedem!“ nebylo úniku. Konečně uviděli tvář.Byla zarostlá několikadenním strništěm, rozrytá desítkami jizev a hlava plešatá. Bez náznaku mimiky, beze slůvka se to stalo. Pan tajemný stiskl knoflík a kapičky jedu smáčely ustrašené obličeje.Pak zavřel dveře a nechal je svému osudu. Květiny trochu tišily tu smutnou chvíli a vzájemné objetí dodávalo aspoň trochu citu.

A chodbou se dále neslo monotónní pískání a klapot pánských bot. Kam jel a co vezl?Proč jim to udělal?