Období zkoušek a dešťů

izobara už izotermu překlenula

záření Roentgenovo

šťastně dopadlo na anodu

časově průměrná hodnota napětí v zásuvce

je ještě pořád nula

a stále platí, že omnia ex ovo

stejně tak jako před rokem

stránky z celulózy vyrobené

s novými skvrnkami

popsané starými hádankami

vypráví příběhy duši

lučbě a silozpytu zasvěcené

kapky bijící do oken se smějí

na nás pohlédni

nám vyprávěj něco o naději

představ si život jako jeden dlouhý pád

první ani poslední

výjimečný snad

pravda já nepadám

stojím na stále témže místě

působím silou na plochu

ale ne moc jenom trochu

působím problémy

ale ne moc jenom trochu

to všechno

za ustavičného strachu

z budoucnosti

z obavy o nemožnost

přihlížet nemohoucnosti

a podílet se na krachu

mezi tím vším

samozřejmým

polibky ukradené chodci

jež daly na chvíli zapomenout

na nějakou fascii

se všemi svalovými snopci

stejně jako před rokem

tu zase stojím smutně

před vstupem do ringu

díky za jablko sváru Newtone

díky za elektronegativitu

Paulingu

kdekdo se už směje

na sebe pohlédni

přece není ostudné

se vzdát

nebudeš první ani poslední

výjimečná snad

jsem neskutečně zmenšená

jako ve vypuklém zrcadle

nejinak ale nadšená

zároveň zděšená

vlastní prognózou

zapírajíc poezii nad prózou

v masce epilogus přichází

ocitáme se v telofázi

logaritmuji

a nadále si přeji

nepřestávám

mlčet o naději