Smiř se, je tu volání

* SMIŘ SE, JE TU VOLÁNÍ *

Jak je to zvláštní hleďet na tichou řeku
nechat prolínat se časem, jež nastavuje nicotu
a ztravovat se hudbou jež krásou oplívá
a procítěně proniká přímo do srdce

Řekni mi jak mám plakat nad něčím
v čem stejně pláč nevidím
ikdyž slzy teď zalévají oči mé
to střecha nad vším, nic nad ní, vše v ní, ona ve všem

Co je to za pocit jež ztravuje duši mou
chci nechat se oslovovat nevyslovitelným
nevidím co to je co leží na mě a já v tom
jen vím že je to silné, silnější než já

Co je to za čas jímž teď procházím?
Je nádherný a chutný je jak socha
Jen vím že je sladká a krásná
a já toužím v ní zůstat ikdyž je to pro mě těžké

Jakou touhou jsem zaplavován,touhou po lásce
která mě nutí křičet ale já dovedu jen mlčet
jakto že chci křičet a uhodit do místa zraněného
nelze ,to já němí a slabí nezvednu ani hlas svůj

Jak vypomoci mohu si sám sobě
jak postavit se na nohy já beznohý
já chtěl bych ucopit kormidlo
ale to má v ruce proud a já jsem bezruký

co ze mě zbylo, to chci vidět
neboť nemám tu nic ci míval jsem
člověk si říká postavím dům na základech
ale potom sáhne do kapsi a není tam nic,ani dům,ani základy,
jen ta neskonalá touha po lásce

toužím po plameni, toužím po toku
ale co je předemnou uchopitelného
je kus ledu pevného a studeného
tak krásným svým řádem