Libůstky: Takový velký labužník

Celej život si od puberty říkám, proč já, proč kurva já!“

„Jsme takoví jací jsme,“ odpověděl psycholog. „Jsou faktory, které neovlivníme. Můžeme s nimi bojovat, oddat se jim, využít jich, vychutnat si je, však ne se jich zbavit.“

„A co tak můžu dělat já!“ vykřikl mladík v slzách. „Co z toho zachrání mě?“

Psycholog popotáhl z cigarety. Pomalu, vláčným pohybem otevřel přihrádku stolu. Pak před mladíka položil skalpel. „Vidím vám v očích, co vám pomůže. Nemůžete zachránit svou duši, tu už jste ztratil. Ani své tělo, řídí jej pudy a to neovlivníte. Můžete pomoci jen své mysli. Nalézt vyrovnanost.“ Psychiatr popotáhl zase z cigarety. „Zabijte mě.“

„Co... co to plácáte?“

„Toužíte zhlédnout mou krev, obnaženou tkáň a zpřetrhané žíly. Zabijte mě.“

„Ne! To nemůžu, neříkejte takové věci,“ mladík se chvěl jako v křeči.

Zadní končetiny pána domu se křečovitě svíjely pod stolem v extázi z přívalu chutí. V tom pohybu jeho naditá lýtka pleskala o sebe. Přední končetiny měl až po lokte ulepené. Každý prst používal k jiné delikatese. Malíček měl od hořčice, prsteníček od pudinku, další prst od svíčkové omáčky, pak od sýra, jogurtu, kaviáru, bramborové kaše, marmelády, paštiky a malíček na druhé ruce zase od nutely. Na nahých plecích se mu svíjely špagety, ústa měl ještě rudá od rajské polévky podobně jako lysou hlavu, kterou si umazal, když si stíral pot. Nyní si k ústům přiblížil natáhnuté tělo vařeného úhoře a překvapivě tenkým jazykem rybě prořízl břicho.

„Víte, že úhoři se v Polsku lovili zvláštním způsobem, kdy se do moře hodila useknutá koňská hlava? Úhoři přilákáni tou hnilobnou rozkoší nalezli do hlavy a rybář je poté mohl na souši vysypat. Je báječné, když se gurmán setká s gurmánem,“ řekl a vysrkal z ryby vnitřnosti. „Opravdu si nic nedáte?“

„Velmi pozoruhodné, ne děkuji, snad jen kávu.“

„Jen si nalijte. Mám pocit, že když se zvednu, tak se pokálím. Ach to byl jen vtip… možná.“

 Ten muž byl monstrem. Tedy pokud ho kdo ještě vůbec mužem nazýval, byl spíše bezpohlavní kreaturou, bečkou tuku, která už velmi dávno všechny myšlenky na dívčí stehýnka vyměnila za stehýnka krůtí a jehněčí. Démon jídla mu svůj chřtán vrazil do žaludku a nadýmal jej až k prasknutí. Jedlíkovo nadité tělo protínal bezpočet namodralých žilek přecpaných cholesterolem, jež vedly až do ztýraného a umírajícího srdce. Žádný oblek už zrůdnému labužníkovi nebyl dost velký. Pro dnešní hostinu se tedy oblékl do prostorné jasně žluté tógy, i když často hodoval naprosto nahý, své unikátní tělo vystavoval neexistujícím spoluhodovníkům.

„Chtěl jste tedy vidět, jak probíhá má večeře,“ vyrážel ze sebe během toho, co si do úst cpal celé vařené brambory, občas ukousl kus másla, prst na marmeládu nyní využíval na máčení do soli. „Tak jste to viděl a nyní mi jistě řeknete, zda mi je nějak pomoci. Inu… věděl jste, že v honosných domech prastarého římského impéria bývali místnosti nazývané vomitoria, kam hodující římští urození přicházeli vyzvracet obsah přeplněných žaludků, aby další hodiny mohli pokračovat v chuťových radovánkách? Jaký architektonický vkus! Jak rád bych žil v té době.“

„A s čímpak chcete vlastně pomoci?“

„Se smrtí můj milý! Moji doktoři, a věřte, že jich je celá tlupa, aby zaopatřili mé mocné tělo, tak oni tvrdí, že do třech čtyřech měsíců mé poslušné a silné srdíčko odejde do zaslouženého odpočinku. Tedy pokud se do té doby nezadusím nějakým lahodným soustíčkem.“

„Chcete tedy najít a uzdravit příčinu, která vás vede k těm všem nechutnostem?“

„Ale co vás nemá! Prý nechutnostem! Ukažte mi v světě krásnějšího pohledu než na stůl obložený pečení, miskami salátů a mořských delikates, a já pohnu svým majestátním tělem do těch míst, kde se ten zázrak nachází.“

„Právě v tom bude ta potíž. Krása je naprosto relativní. Pro vás není nic krásnějšího než jídlo.“

„Ano to přiznávám. Zdá se vám, že bych se měl za sebe stydět? A proč? Že mi z gatí přetéká mé kypré bříško? Vždyť díky tomu jsem hezounem a jistě největším ze všech!“ rozesmál se labužník. „Sádlo mi tváře zaoblilo do věčného úsměvu, který nic nezlomí, vždyť je tak pružný. Nelíbí se vám můj způsob stolování? Jste hlupák, já jím jak dávní králové!“