Vážka a motýl

Ti dva se potkali uprostřed polí,nad malinkou kaluží.Bylo žhavé poledne a jediný stín padal od trav a červeňoučkých máků.Vítr pouze jemně hladil stébla obilí a v tomto vánku se pohupovaly dva páry křídel. Jedny barevné a nepřehlédnutélné – motýlí a druhé neviditelné,rychle kmitající – vážky.

Nesmělý motýl seděl mlčky na usychající zemi a sosal poslední kapičky vody. Vážka poletovala kolem a mohutnými výpady čeřila hladinu kaluže. Každý z nich byl jiný,avšak měli něco společného. Čas,místo a touhu. Proto oba pokukovali po svém protějšku. Zatímco ona vířila kolem jeho hlavy, on odvětil ustrašeným pohledem.

Takto se to odehrávalo den po dni až do závěru léta. Byl zrovna večer a probíhalo jejich každodenní setkání.Avšak jinak než by si dokázali představit. V záři zapadajícího slunce vážka zavadila o pavučinu, už už ji téměř proletěla, ale bílá nitka se jí zapletla mezi mihotající křídla . Padala volně k zemi,přímo do nehlubšího místa kaluže.Držela se na hladině a bojácně bzučela. Motýl,zabraný do své činnosti si konečně všiml co se stalo. Proto se rozletěl vší silou nad vodu a nebohou slečnu vylovil slabými nožkami. Poodletěl s ní do okvětních lístků máku. Jelikož byla vážka v šoku a vystrašená,snažil se jí utěšit.Zpíval jí písničku o žhavém sluníčku, o tajemství dalekých cest a slávě padajících hvězd. Až jí oschla křídla, rozvlnily vzduch společným letem. Od té chvíle létali vždy spolu a nezpívají-li v máku létají dodnes.