SVĚT ZA ZDÍ-28

Šípy dopadly těsně za ležícím Asimem na povrch mostu a on se přes řvoucího zraněného bojovníka zadíval na přibližující dvojici Navarů s luky. Vzápětí se mírně nadzvedl, oběma rukama uchopil vojáka a jeho tělo dal před sebe, přičemž poklekl. To už vzduchem letěly další dva šípy a ty se záhy zapíchly do těla bojovníka. Ten zařval a zůstal v rukách Asima bezvládný. Navarští vojáci opět vystřelili šípy a jeden z nich se zabodl do oka už mrtvého bojovníka. Asim se tiskl bokem k tělu Navara, kterému sloužilo jako štít, zatímco se do něho zapichovaly další šípy. Vzápětí se však Asim začal i s mrtvým vojákem přibližovat ke dvojici Navarů, kteří neustále stříleli. A když oba skoro současně dali do napnutých tětiv šípy, tak ve stejný okamžik zpoza mrtvého těla mrštil Asim dva nože. Vojáci už nestihli šípy vypálit a zhroutili se na povrch přemostění s čepeli nožů v hrudích. Současně Asim odhodil mrtvolu Navara, rychle vytáhl meč z pouzdra a zadíval se na dvojici lučištníků.

„Střílejte!“ vykřikl zlostně navarský král, který stál se svými vojáky na břehu jezera na začátku přemostění přes zelené jezero. Záhy bylo vypáleno několik desítek šípů, které opsaly ve vzduchu velký oblouk a dopadly na povrch mostu, do prostoru, z něhož utíkal Asim.

„Zatraceně! Jste neschopný!“ rozkřikl se král, když viděl, že postava na přemostění zavčas utekla a žádný šíp jí nezasáhl.

„Tak králi! Kolik vojáků ještě pošleš, než se rozhodneš se mnou utkat!?“ vykřikl Asim a jeho slova se rozlehla nad hladinou.
„A nebo se snad bojíš?“ pronesl vzápětí tázavě Asim.

Král se upřeně díval na přemostění a přitom cítil pohledy svých vojáků. Poté seskočil z koně a pozvolným krokem došel na začátek mostu.

 Asim stál rozkročený na přemostění, v levé ruce držel truhlici s démonem zla a v pravé svíral meč. K němu se rozvážným krokem přibližovala postava ve stříbrném oděvu a on začal pociťovat, jak mu čím dál víc buší srdce. Zanedlouho navarský král došel k Asimovi a zůstal stát dva metry před ním.

„Hodně jsem vo tobě Asime slyšel. Je to neuvěřitelný, že si dokázal dojít až sem a získat tu truhlu,“ řekl král.

„Risknul jsem to se svýma bojovníkama. A přálo nám štěstí.“
„Ale to štěstí vás náhle opustilo. To musí být strašnej pocit.“
„Není rozhodně příjemný.“
„Udělal si mi medvědí službu. Dej mi tu truhlu a ušetřím život tvůj i tvých vojáků.“

„Nedám ti jí!“

„Zbytečně všichni umřete. Tu truhlu stejně získám. Moje vojsko nepřemůžete!“
„Bude mi stačit, když přemůžu tebe. Kdo z tvých vojáků zná tu magickou formuli, kterou se votevírá ta truhla? Určitě jí znáš jen ty. A jestli jí někdo znal, tak si se postaral o to, aby nezůstal na živu.“
Král se ušklíbl a řekl. „Jistota je jistota! Jsi vážně chytrej. Máš to dobře vymyšlený. Jenže já souboje neprohrávám!“
„Slyšel jsem. Nadešel čas to změnit!“ řekl Asim a udělal dva kroky dozadu. Pak truhlu položil a pomalu se začal přibližovat ke králi.

„Tvou hlavu napíchnu na nejvyšší věž mýho královského paláce. Ber to jako poctu!“ řekl král.

„Vo takovou poctu nestojím!“ vyhrkl Asim a vzápětí se za řinkotu střetly čepele jejich mečů.

KONEC DVACÁTÉ OSMÉ ČÁSTI