Smutek,Matko,smutek!

K smrti jsem smutný, Matko má!
osamělý, nikdo mi nerozumí
nikdo tu kdo by podpořil
člověk, chce-li chodit, musí sám

Však po pár krůčcích padá
Kam? ptám se já, zakopnu vší...
snad do náruče Boží, sladká je a měkká
či na dlažbu tvrdou tlamou svojí

Zmatek je Matko,zmatek v hlavě mojí
ten strach, jenž ve stínu číhá
život jak bárka, moře běsní
jen ta víra, jak lano, do nebe upnutá

Již plakal jsem dosti,naříkal
nechte si soucitu, zda-li vůcet trochu máte
Chci Pravdu,která obstojí!
Chci Lásku pravou, ikdyž bolí...