Necítit a zapomenout II.

Necítit a zapomenout II.

Ten jejich řád!

Jeho nesplnitelná pravidla mě dohánějí k šílenství.

Asi si se mnou chtějí hrát.

Ale já nechci.

Snad mám být na nich závislá?
Pod heslem „pro tebe jen to nejlepší“

mě pomalu ničí.

Už dvakrát jsem podlehla.

Ale potřetí můj odpor nezlomí.

Proč musím být jiná?

Necítit a zapomenout...

Proč to neudělám?

Proč se trápím životem?

Protože... bojím se bolesti.

Necítit a zapomenout...

Tohle mi může dát jen samota.

Samota, sladká samota,

co mé srdce do konejšivého fáče zamotá.

Musíš pochopit!

Ty jsi tak naivní!

Ty si vážně myslíš?!

Nebuď drzá!

Od těhle jedových šípů

už má duše krvácí z mnoha ran.

Ať vysvětlí touhu ten,

kdo zbožňuje být sám.

Kdo má dar souznění

a má ho komu dát,

když úplně tak sám není.

Kdo může říct svému protějšku o bolesti a přijme uzdravení.

Kdo je dost silný, když má v někom oporu.

Já dosud nemám dar souznění.

Nebo snad ano, říká se tomu láska.

Však chybí mi ten, komu bych ji dala

a kdo by mi ji opětoval.

Snad jen příroda, šum vody a nekonečno

mi můžou dát, co chci: klid, přátelství.

Všichni se mi nesnesitelně protiví.

Snad až na pár vyjímek.

Ale těch je moc málo.

Pár diamantových úlomků v kontinentu.

Ale co je jeden foton světla ve vesmíru?

Jejich útěcha,

to se spraví.

Ne, ne je mi líto, ne dokud mne nepochopí.

Nebo dokud se nezmění pravidla řádu.

Ale už jste někdy viděli, aby porcelánová růže ovládala svět?

Říkají, že mě chápou...

Nebo že si to beru k srdci.

Ne, nechápou, mnozí ani nechtějí.

A brát si to k těm troskám, které bývaly srdcem?

Zbláznili jste se?!

V dáli proti modré obloze

září bílé letadlo.

Leť pryč, prosím.

Nesnesu pohled na tebe.

Připomínáš mi nesplnitelný sen,

zázrak, který se nestane.

Připomínáš mi všechny sny a touhy,

které mi byly odepřeny.

S každým jedovým šípem

vznikne v mé duši slza.

Blyštivá, palčivá,

těžká slza.

Aby připomněla životu mé soužení.

Ladně sklouzne po křišťálové dráze

a vpije se do moře smutku.

Necítit... zapomenout...

Lehce zavřít víčka

a rozprostřít vědomí v tichu.

Necítit... zapomenout...

Jediným povzdechem obsáhnout galaxie.

Necítít... zapomenout...

Zapomenout...

---