Nejlepší nahrávačka

Nejlepší nahrávačka.

        Robert protáhl tělo v načechraných peřinách a široce rozevřel oči do šera pokoje. Ručičky na budíku se ploužily k časné ranní hodině. Ještě nemusí vstávat, ještě může chvíli snít........
Navyklým pohybem stočil zrak k vedlejší posteli. Už několik let ho čekal stejný obraz-----prázdno a chlad čišící z bílého prostěradla manželského dvojlůžka. Zhluboka vzdychl a přivřel víčka. Buch......trhnul celým tělem v podvědomí a znovu nastartoval ten starý, tolikrát obehraný film......

Dveře nevelké chaty se rachotem rozlétly a vyklopily z nitra dvoje modré džínsy. Dvě přiléhavá trička si od branky vyšlápla směrem k vesnici a s chichotáním se blížila k němu. Robert postavil bednu piv na zem, zaklapl kufr auta a nenápadně stočil zrak k neznámým dívkám.
„Kam spěcháte dámy?  Známe se? Já si nevzpomínám, že bych vás tu někdy viděl,“ nahodil řeč tenkrát před osmi lety.
„Co myslíš? Třeba nakoupit,“ zavěsily se do něj sametové oči. Zvědavě prolétly jeho atletickou postavu. Pak se oranžové tričko zavlnilo v bocích a pokračovalo v chůzi.
„A jinak jsme u Moravců,“ juklo na něj stvoření z modrého trička. „Jestli potom moc prahneš, tak já jsem jejich vnučka a to je moje kámoška  Magda. Už jsem se u „staroušků“ dlouho neukázala, ale teď to míním napravit. Doufám, že s tím nebudeš mít nějaký problém?“ Tvář s našpulenými rty se na něj koketně usmála, rudě nalakované nehty pročísly hnědé lokny nad čelem.
„Ne, naopak. Já jsem nějaký Robert a mám o vás enormní zájem, krásky. Docela by jste se nám hodily do počtu. Jestli máte chuť zapinkat si, bereme vás do party. Za hodinu dáváme pár setů. Tam je hřiště i se sítí. “ Robert vehementně nasměroval paži k udržovanému areálu.
„A víš, že možná i jó,“ zaplály ohníčky v Magdiných očích, která netrpělivě stepovala opodál. „Aspoň si trochu protáhneme tělo,“dodala s očividně zaujatým hlasem.

„Roberte, kde vězíš tak dlouho. Ty to pivo teprve vaříš nebo stáčíš,“ vykřikovalo to z okenic mezi pařbou  z kazeťáku.
„U vás je to pěkně hustý, to na nějaké sportování nevypadá,“ prorokovala hnědá kštice, splývající k modrému výstřihu. Myslím, že nás trochu lanaříš!“
„To neřeš, Kamilo, Robert nás pozval, tak to zařídí. Za hodinu dáváš první podání.“ Dva samety se skryly za dlouhé řasy do Magdiny tváře, s malinko jizlivým úsměvem. Dívčí postavy se bez dalších slov rozhoupaly v bocích a nabraly směr k nevelké osadě za kopcem. Ta Magdina byla svůdnější a přitažlivější.......

 
    Robert to měl tenkrát dokonale vymyšlené. Kamilu poslal k soupeřům, černovlasou Magdu „poctil“ pozicí své pravé nahrávačky. Levou část hřiště před sítí měla jistit Jolana. Chtěl, aby předvedla co umí. Přivezl ji od nich z města, aby měli „nějakou kočku“ na víkendový mejdan. Sbalil ji nedávno v hotelu, když byl s kluky na pivě. Párkrát ji vzali na chatu. Byla povolná, kupodivu i sem tam něco ukuchtila. Ale jinak ji člověk viděl každou chvíli před zrcadlem. Buď si pudrovala a šminkovala obličej, nebo si načechrávala doruda obarvené vlasy. Lepila se na Roberta jako vosa na bonbón a nasáčkovala se suverénně do jejich party.

„Tak já to, Bertíku, prubnu, když si to žádáš. Ale mám čerstvě nalakované nehty a nerada bych o některý přišla,“ zakroutila se v supermoderním ohozu.
Pár míčů jí převrátilo prsty, pár se jí podařilo odpálkovat do sítě. Nic jí nevyčítal. Po chvíli se do něj zavěsila a lísavě spustila: „Miláčku, nezlob se, nějak mě rozbolela hlava. Půjdu si dáchnout do chaty a počkám, až se vydovádíš s mičudou.“ Významně zakoulela očima a černé linky protáhla až k Magdě.
S pohrdavým úšklebkem odkráčela z placu.
Zato Magda ho překvapila. Jako zkušená hráčka mu „vysílala“ excelentní míče a on metal jeden smeč za druhým přímo do hluchých míst protivníka.
„Dobrý,“ zalichotil jí do ucha v mezihře. „Ani jsem nepočítal, že jsi takový formát. Už dlouho jsem neměl tak dobrou nahrávačku,“ nešetřil chválou.
„Jen, když smečuješ, dej víc síly do výskoku,“ objal ji a vytáhl tělo nad zem.
„Mám asi těžký zadek, výš to nejde,“ zazubila se a lehce se vymanila ze svalnatých paží.
„To bude v pohodě. Sleduj, příští set rozdrtíme „ty lenochody“ na hadry!“ Pak se zahleděl na černý vodopád vlasů, kterým probleskovaly žhnoucí paprsky. Červeň ve tvářích jí z horkého vzduchu i pohybu nápadně tmavla a zaplavovala  celý obličej. S výraznými rysy, slušivě vykrojenými rty. Obličej s hebkou pletí, bez přehnaných malůvek. Obraz té dívky, která se tak opravdově a zaujatě vrhá do hry ho uchvátil. Něco se pohnulo v jeho duši i těle. Byl to nový, nezvyklý pocit vzrušení......

    Když dohráli zápas, přispěchal Robert s nabídkou: „Holky, zveme vás na koupel v široko daleko největším bazénu. Budete se rochnit s nejlepšími sportovci osady „Pařezovka.“
Chladivé lákadlo se nedalo odmítnout. Hráčky od  Moravců se přidaly k jejich partě i večer. Kdo by si také nechal ujít opékání buřtíků? Kučeravý Ondra drnkal na kytaru nejnovější šlágry.  Kamila,  nalepená k jeho tělu, hltala chraplák, který se řinul z jeho masitých úst. Robert se napasoval těsně vedle Magdy. V záři ohnivých jazyků pozoroval její uhrančivé, světélkující oči. Cítil nezvratně, jak v něm vzlíná touha přitisknout se k jejím rtům, k jejím ňadrům, celému  štíhlému tělu.........někde v skrytém koutku, být sami dva, bez zvědavých diváků.
„Roberte, já odcházím,“ zakňourala nakvašená Jolana. „Nesnáším ty  flakse, uzené nad ohněm. Kouř mě štípe do očí, ty si mě nevšímáš a já si musím sama nalívat.“  Zvedla se z protějšího místa, lokla  si bílého a vrávoravě se ploužila k chatě.
Měl jí plné zuby. Té napudrované fňukálky.  „Jen kráčej a sladce se vyspi. Zítra tě odvezu domů,“ neodpustil si malou jízlivost. Potom si jemně vložil Magdinu dlaň do ruky a špitl: „ Pojď.“
Kupodivu se bez okolků protáhla za ním do tmy dřevěné kůlny. Líbil se jí. Byl to pořádný kus chlapa a něco uvnitř jí táhlo k němu. V mžiku splynuli v dlouhém polibku....
„Jolana je tvoje holka?“ vyhrkla hned, když se znovu přitiskl na její pevná ňadra.
„Ne,  je to kamarádka, ale dělá si na mě nároky. Prostě jí to nemůžu vymluvit, že mě nezajímá,“ ohrazoval se vehementně.
Bez dalších slov přešla tu obvyklou mužskou výmluvu a dala mu najevo, že v ten okamžik mu chce bezmezně věřit.....
Byla vzrušená a vášnivá. Voněla ohněm šťavnatých špekáčků, ale i růžemi a malinami Moravcovy zahrádky. A navíc, byla dobrá nahrávačka.

    „Bertíku, máš v batohu plavky?  Za chvíli tu bude táta, tak ať zase něco nezapomeneš!“ ozýval se z okna Magdin starostlivý hlas.
„Tatí, tatí, volalo neposedné šídlo a řítilo se po schodech k brance. „Budeme hrát zase fotbal?“ chrlilo vodopád dalších slov.
„ Jasně, kvůli tobě jsem si pořádně namasíroval nohy, abys mě jen tak neudolal.“ Robert chlapsky prohrábl synovu blonďatou kštici, která se tak nápadně podobala té jeho.
„Roberte, ať se Bertík nepotápí v bazéně s otevřenýma očima,“  naléhala Magda, když doběhla k brance. „Posledně je měl pořádně zarudlé,“ dodala, celá říčná z malého divocha. „Jó a ať neprochladne. Máme před dovolenou, nerada bych rušila poukaz.“
„Neboj, mami, my budeme ve vodě jen chvilku. Pak budeme střílet s dědou tátovi do brány. On říkal, že umím dobře nahrávat a vždycky mu nasolíme pár gólů,“ rozptyloval přesvědčivě všechny máminy obavy neohrožený hráč.
„Magdi,“ začal Robert zjihle, „přijeď zítra za námi na Pařezovku. Máma dělá smaženici z praváků a borůvkové buchty. Zve tě na oběd. Vlastně tě všichni zveme,“ dodal rychle a pevněji přitiskl ramínka klučiny, který se tulil k jeho tělu. Pak hluboce vnořil svůj blankyt do světélkujících aksamitů.
Rozpaky sklopila oči. Najednou znovu bezhlavě zatoužila po sevření jeho paží.“
„Nezlob se, ale už mám nějaký program,“ ukrajovala pomalu slovo za slovem.
Předpokládal, že nebude souhlasit. Až příliš jí ublížil a bezcitně pošlapal jejich lásku. Přitom to zpočátku vypadalo, že se narodili jeden pro druhého. Kolik krásných chvil prožili na Pařezovce..... Toulali se mezi břízami, chladili si nohy v Bystřičce,  sbírali hříbky a mlsali lesní jahody.  Milování s Magdou, to nebyly žádné bezduché „sexihrátky.“ Bylo to pro něj andělské spojení s něčím opravdovým, upřímným, čistým a přirozeným. S něčím, s čím se člověk nepotkává každý den.

    Často teď přemýšlel o tom, který ďáblík, ukrytý v jeho těle, vyšťoural na povrch  mužskou  samolibost a sobeckost. Vždyť měl najednou všechno, po čem začal toužit------vzornou ženu s útulným bytečkem. A také chápavou. Hned po svatbě s ním prosmýčila všechny uličky v jejich městě, aby si v novém domově nepřipadal jako cizinec. I s vysedáváním kamarádek udělala rázný konec. Jen Kamile dělala párkrát vrbu, když jí líčila, jak si pomalu Ondru omotala  a hodlá se k němu nasáčkovat do bytu.  Ale i ta se po čase nějak vytratila z obzoru jejich života. Když mu Magda po roce sdělila sladké tajemství,  měl pocit,  že mu právě přihrála na nejparádnější smeč. Dmul se pýchou. Bude táta. A král mejdanů s náhodnými holkami se v tu chvíli propadl do černých hlubin.........

 „Tatíí, už jsem se nemohl dočkat soboty,“ přerušil Robertovo rozjímání synův hlas. Kámoši jsou na prázdninách a s maminou je nuda,“ štěbetal Bertík na zadní sedačce.
„Koupil jsem novou mičudu, to budeš čubrnět,  jak nám půjdou patičky,“ jukl na klučinu v zrcátku.
„Jůů, senza, už se těším, už se nemůžu dočkat,“ výskal a poskakoval Bertík nadšeně.

      Robert se tenkrát také nemohl dočkat. Počítal dny, kdy už Magda dorazí
z porodnice s jejich pokladem. Ale pak bylo všechno najednou jiné, jak si představoval. Malý uzlík každou chvíli brečel a on to prostě s mrňaty moc neuměl. Zato  Magda byla jako pilná včelička.  Kojila, přebalovala, uklidňovala malého křiklouna a přitom musela zvládnou i celou domácnost. Byla v jenom kole. Unavená usínala, když on měl chuť se milovat. Nenápadně mezi ně začala prostupovat neviditelná clona. Začal mít pocit, že jej odsouvá na vedlejší kolej. Ještě víc se odcizili, když musela Magda s Bertíkem na pár dní do nemocnice se zápalem plic.....
Bloumal sám ulicemi, pokukoval zálibně po mladých holkách. Ješitně sledoval, jak se za ním otáčí a hází po něm vášnivé pohledy. Napravil si pochroumané sebevědomí----- je přece ještě kus pěkného chlapa.  Najednou zatoužil po starých časech. Pařby až do rána, koketování a neřestné noci s našminkovanými
holkami.

    „Ahoj, Roberte, kde máš Magdu?“ ozvalo se jednou před ním na chodníku. Stála tam Kamila. Štíhlé nohy ve vysokých podpatcích, sukně upnutá v bocích, v přiléhavém tričku se dmula pevná ňadra. Moc jí to slušelo. Aspoň mu to v tu chvíli tak připadalo. Zdálo se mu, že je nějak vylepšená oproti dnům, kdy ji poprvé uviděl na Pařezovce. Zašli na kávu do hotelu,  a pak ho pozvala domů.....
„S Ondrou jsem se rozešla. Byl to pořádný ochmelka. Pořád vysedával s tou svou kytarou někde v hospodě,“ začala se vehementně svěřovat.
Mlčel. Když si představil svého bývalého kamaráda, uznal v duchu, že má asi pravdu.
„Měla jsem polapit raději tebe. Stejně ses mně líbil víc než on. Ale nechtěla jsem Magdě „ lézt do zelí.“ Vrátila jsem se a našla si tohle malé hnízdečko. A teď tu denně válčím se svou samotou.“
Robert si hned přidal své bolístky.  Byla jak dračice. Bez zábran se vrhla na jeho tělo. Utěšovali se spolu až do rána. I druhou i další noc.......

   „Co je s tebou, Roberte?  Kdes byl celou dobu?  Proč si za námi nepřišel?“ vyzvídala Magda, když se vrátila z nemocnice. Stál před ní v rozpacích, plný opojení z nových zážitků. Pohlédl na její unavený obličej a pak sklouzl k postavě. Hledal štíhlou vášnivou krásku, ale viděl jen utahanou mámu.
Pochopila. Bylo jí najednou jasné, že podlehl našeptávači zašlých časů. Nebránila mu, když odcházel. Tělem jí cloumalo zklamání, zlost na sebe. Ale zrada milovaného člověka a nejlepší kamarádky ji brala sílu zastavit ho a bojovat o něj. Kdyby ho tenkrát objala, přitiskla se k němu.........
Neudělala to. Byla tvrdohlavá a zásadová.
Neodpustila mu, ani když se dozvěděla, že přistihl Kamilu s Ondrou v posteli.
Bylo to tvrdé vystřízlivění z krátkého poblouznění--------.
Stokrát žehral na svůj úlet. Jenže pozdě lkát nad rozlitým mlékem. Nakonec se odstěhoval zpátky k rodičům. A najednou v očích každé ženy hledal tmavé jiskřičky, každou noc ve snu objímal tělo vonící růžemi, líbal hebké tváře bez líčidel a rozpouštěl vodopád tmavých kučer.........

        „Bertíku, proveď okamžitě rychlý výsadek z vody. Vždyť si jak kačena.  Babička už nás dvakrát volala na oběd. A víš, co jsi slíbil mamině!“ houkl Robert trochu přísněji na syna.
„Jenom jednu šipku, tati,“ výsklo mezi šploucháním v bazéně.
Před chatou zabrzdilo auto. Robert ovinul mokré tělo do osušky a zahleděl se k brance.
„Dostala jsem chuť na borůvkové buchty. Doufám, že jste je všechny nesnědli?“ zaslechl známý, teď trochu rozpačitý hlas.
Stála tam. V záři paprsků horkého sluníčka a usmívala se.....

    Byla to zase ona--------jeho nejlepší nahrávačka.