Dopis dítěte

Těžký osud opuštěných.

Dopis dítěte

Ahoj maminko,
Jak jsi mě tady mohla nechat? Víš co se děje? Z nebe padá voda!? Neboj se, ale není to nic zase tak hrozného. Padá postupně. Nazvali to ,,déšť“ Když jde člověk ven, musí si vzít jakousi plachtu, která je pověšená jakoby na háku. Pod tou se schováš a můžeš chodit po venku i když je tam taková spoušť. Potom je tady ještě jedna možnost. Lidi si na sebe dávají takový pláště, po kterých ta voda stéká. Asi jsou očarovaný! Nevím, to jsme ještě nepochopila, stejně tak jsem ještě nepochopila jak si mě tady mohla nechat mami. S tatínkem to sice snášíme dobře. I on sám to říkal. Byly jsme na tom mizerně, ale potom si tatínek našel kamarádku. Neboj se, není to jiná maminka, ale taková podivná láhev. Asi je tam voda, nebo nějaká limonáda, ale tatínek ji přede mnou schovává jak může! Víš jak máme v obýváku tu vysokou skříň? Tak až tam ji dává, představ si! No ale počkej, abych se vrátila k té vodě…nemusíš se o mě strachovat, jelikož nevěřím té ,,pláštěnce“ a ,,deštníku“ tak raději ven nevylézám. Vlastně ani moc nemůžu. Tatínek hodně spí, prý aby měl hodně sil. A mě říká, že bych měla taky spinkat, ale mě se nechce. Někdy se taky bojím, že je nemocný, protože když přijde domů, tak zvrací! Ptám se ho co mu je, ale on jen mávne rukou a řekne ať se na něj nedívám. Když mu to třeba potom druhý den vypravuju, tak se diví a nemá vůbec tušení o čem je řeč, a začne se vyptávat na školu. No ale proč ti to vlastně všechno říkám. Ty to vlastně víš! Taťka říká, že se na nás z nebe koukáš! Tak já mu zkusím věřit, snad je to pravda, ne jako to, že mě vezme do Zoo.
Tak se měj krásně maminko a pozdravuj Anděli.
Chtěla bych za tebou!
Stýská se mi!
Mám Tě ráda!
Deniska

---