Krabička cigaret

první cigareta

za propálený prostěradla

v naší posteli

bez nebes

 

druhá

za modrou chrpu

tu děvku

hořících polí

 

třetí

za zmrzlý rána

v zamřížovanejch pokojích

už nebudu pro tebe

dýchat

 

čtvrtá

za tvoje pohledy

kdy si věděl že mě zase dostaneš

a přestal ses toho bát

 

pátá

jen tak

za nic

na nic

a pro nic

 

šestá

za jedno objetí

i za to druhý

za všechny

tolik jich totiž nebylo

 

sedmá

za agonii

na plovoucí podlaze

kdy jedině stíny

jsou mí společníci

 

osmá

pro zvadlý stromy

který nedokázali jsme obejmout

 

devátá

je výkřikem do světla

když padám do temnot

svýho nevědomí

 

desátá

za všechen alkohol

všech posledních večerů

ve stromový zemi

 

jedenáctá

za noční můry

tepající

v poledním žáru

 

dvanáctá

za čtyři roky

tekoucích nadějí

tekoucích ke hrobu

 

třináctá

za tvoje pravdy

co jsou horší než lhaní

 

čtrnáctá

za slzy prolitý

na moje narozeniny

na štědrej den

na všechny dny

kdy brečet se nehodí

 

patnáctá

pro moje potěšení

že dokážu tě nenávidět

 

šestnáctá

za pampelišky

cos utopil

v předraženym bílym rumu

 

sedmnáctá

za únavu

kdy bolelo

už jen otevřít oči

 

osmnáctá

za všechny chvíle

kdy měl si brečet

a přitom ses smál

 

devatenáctá

za naše první setkání

a za vaši kočku

která skáče na záclony

a mě to vůbec nezajímá

 

dvacátá

za nevim kolikátý sbohem

který jednou bude konečný

 

a my dopadnem jak ta krabička

co teď mačkám

a házim do koše