...

To strašné ticho vlka samotáře, který zabrousil do neobydlených skal a z útesu hleděl
na východ Slunce. Ty strašné sny vířivého poutníka.
Ticho, to ticho umrtvilo ozvěnu; ticho, to ticho zmlklo v úsvitu.
Žlutá tvář oněmělá tím tichem; ticho, to ticho vesmírné básně; ticho, to ticho vláčných, 
propastných hodin odvátých dnů a nevyřčených slov.
To hrůzné ticho mezi hvězdami, tvá jména, kterými tě nikdo nevyzval k lásce, k tanci;
tvá jména ticha, kterými tě nikdo nezavolal pod přístřeší kvasu života.
Vlku, ó vlku zakletý mezi věžemi, vlku, ó mládě prázdných výpovědí o světle za polární noci.
Nikdo se nedotkl tvého jména, nikdo ho nezazpíval, nikdo ho nepoznal, nikdo nepoznal,
že tvé drápy jsou jen maskou, pastí na šílenství.
Sám, sám jsi vlku - a kdo ti u Měsíce nechá vzkaz, kdo ti vzkáže?
Bratře a sestro, krotcí pastevci smrti, za úplňku vás oddám jednoho druhému pod slibem
věčné oddanosti; a vaši svědci podzim a jaro.
Kdo prolomí mříže tvé cely samoty? Vlku jsi zrádce? Jsi vzbouřenec?
Ne - jen ošuntělý mluvčí za vrahy.
Ticho, to ticho nesmírné bázně. Obavy z příchodu dnů naplnění. Nemusíš odpovídat
strachu, vždyť všechny dny jsou tak bezvýznamné.
Sám Bůh je jen slovo.
Věci, které neexistují a o kterých nikdy nebyla řeč, jichž se nedotkla myšlenka,
povstanou, jakmile jen popřeme jejich jsoucnost.
Stvořeni ze SLOV.
A stvořeni z MLČENÍ.
A stvořeni z POPŘENÍ.
Bůh je jen slovo! Jeho pravé jméno, kterého se dotkla Myšlenka, nás uvrhlo do světa,
v kterém známe ticho. Ticho, to ticho božského vyprávění.

---