Loučení 9. tříd

Vážený pane řediteli, drazí učitelé, milí rodiče, hosté a spolužáci,

sešli jsme se tu dnes ku příležitosti slavnostnímu vyřazení nás, žáků 9. ročníku z naší – vaší „Klicperky“. Naskýtá se Vám všem nyní poslední příležitost vidět nás tu všechny pohromadě. Máme tu úplný konec, ale zároveň i nový začátek. Naše strastiplná cesta Základní školou se dá dobře přirovnat k lodi plavící se po řece. Palubní lístek byl vystaven 1. září 1999 skupince žáčků s bezelstnými výrazy, kteří již dlouho před tím odpočítávali zbývající dny do chvíle, kdy naše loď zvedne kotvy, těšíce se na nové kraje jimiž budou proplouvat. Neprojížděli jsme jen světy čtení, psaní a počítání, ale zkoumali jsme také cizí kultury, jejich jazyky, poznávali přírodu a spoustu dalšího. Za tu dlouhou cestu se posádka naší lodi nejednou obměnila. Lidé odcházeli a přicházeli, ale zázemí zůstalo. Prožili jsme spolu spoustu dní v klidných vodách zalitých sluncem, ale nejednou jsme se museli vyhýbat rozličným nebezpečím, vodním vírům, plavili jsme se na vlnách rozbouřené řeky, do cesty nám nepadalo jen listí ale i celé stromy. Abychom zdolali všechny překážky museli jsme všichni přiložit ruku k dílu. Ale nebyli jsme na to sami. Vždycky tu byl někdo, kdo nám pomáhal, ukazoval správnou cestu a přestože my jsme vždy nevěřili, že je to ta správná přesvědčoval nás o tom až do poslední chvíle. My Vám za to děkujeme. Děkujeme našemu šikovnému panu školníkovi, bůh ví, kolik času strávil v naší třídě, děkujeme paním uklízečkám za jejich trpělivost a neutuchající snahu, děkujeme celému učitelskému sboru za pevné nervy, shovívavost a ochotu, největší dík však vzdáváme našim třídním učitelům, kteří s námi nejvíce sdíleli strasti a slasti devítileté plavby, nemenší dík pak patří našim rodičům za pomoc a podporu, která tu vždycky byla. Základní škola nám dala základ. My ovšem nyní stejně dobře jako Seneca víme, že: „Pro život, ne pro školu se učíme.“ Do cílového přístavu nám zbývá už jen pár metrů, v řece utíkají poslední kapky vody a naše cesty se s okamžitou platností navždy rozdělí. Je tedy teď ten správný čas povědět sbohem? Ne, já neříkám sbohem, říkám nashledanou.