Slabost

ale notak:)

Už zase mě studí za krkem. To nějakej Dýchač otevřel okno. Mě to nevadí, hlídám zlatý oblouk na gambrinusu, i když nemusím, a sleduju Kolemsedy. Prsatice je sleduje taky, i jejich oblouky sleduje, a truní si za pivodajem. A najednou zase ty, Srdcosvině! Proč mi tohle děláš? Proč si sedáš ke mě? Křečovitě drtím slenici, přemítám v rohu u dveří, tam co je pavoučí vila. Nosál kroutí hlavou, a Krpatec mě v tom nechá taky. Co to furt povídáš, komu to povídáš? Vůbec mě to nezajmá ale chci to slyšet. Zase mě trháš na půlčíky, nestíhám je vracet v sebejá. Nosál hýká, Krpatec odešel, Srdcosvině se směje. Směj se mi Srdcosvině, směj, říkám si naštvaně. Směj se Mě, prosím. Prosím. Vracím se do pavoučí vily. Prsatice plní oblouk. Její oblouky mě odvádějí jiným směrěm. To je ono, Prsatice. Ne. Ne, to není ono. Odejdi už Srdcosvině, a nevracej se nikdy, řvu na celé kolo tak aby mě nikdo neslyšel. Hlavně ona. Srdcosvině.

---