Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seVěž
29. 07. 2008
3
6
1138
Autor
Algebra
Visutý nosník hutnil vzduch
hejno šálků za krk lilo
pak malinko se připozdilo
břevno v očích uvízlo.
A naříkal mužův duch
plný štírů, rojů much
nelidského žalu
pro obrovské utrpení
z hlubokého přesvědčení.
A jak bylo stanoveno
na věži dlela
spíš dívka nežli žena.
Buchla rána
země škubla.
A ona k němu naklonila
celou váhou, ze všech sil.
Ti dva v nestřežené chvíli
jedním byli
odpouštěčům odpustili
roztrhla opona.
---
Pojď se mnou malej
do města sta věží
na prstech spočíst
všechny hrbaté, nakloněné.
Dej ručku, dost bude jedna,
že stěží?
Nu, jak se to veme
a vůbec, přetři oči, nespi!
Z dlaně ti vyrost
prstík šestý.