Dárek pro Vás

Dárek pro Vás

      Odkapává. Po hrstech házím rudé lístky do bílých prostěradel lednové nálady. Dárek… hedvábné rukavice a trny růže. Pro Vás jsou jen ty trny. Víte, slečno. Má láska k Vám je veliká. Když šípem Amorovým protne srdce…bolí, že? Tedy máte ode mě tu bolest. A ještě víc!!! Ne. Nenechám zpívat labuť smutnou, tesknou píseň. Nebylo by to správné. Vločka padla do vlasů, na výsměch neroztála. Vaše rty jsou pokušením, byť chladným. Myslím, že odolám. Škoda, že jsem je nepolíbil dřív. To jsem Vám ale přeci dával dárek! Pramínek vlasů na památku a zmrzlé slzy nejdou setřít. Co tak koukáte? Labuť už smutně nezpívá! Stopy odcházejí pryč a mizí. Byl tu vůbec někdo? Druhá vločka do vlasů. Neroztála. Prý, že až na jaře. Růžička podaná nezvadne dřív, než jí někdo smyje. Ležíte si tu tak svůdně v tom svém rudém květu…skoro nahá. Není Vám zima? Koukáte po obloze? Hvězdy brzy vyjdou. Třeba nějaká spadne. Vám přání ale nesplní. Třetí, čtvrtá…desátá. A žádná ve vlasech neroztála. Už i ten květ je bílý. Jen s nádechem barvy. Hm…ani jsem se neohlédl. Kruté, že? Vám je to zřejmě jedno. Mohl jsem aspoň zamávat. Nebo ledový polibek na rozloučenou? Vás to nechává chladnou.  

Tisíce vloček. Slečno, proč netají?

Labuť….hrdlo má proříznuté…