14. října

"Pojď si zaskákat panáka!"

"Jasně, ale do pěti musím být doma."

"Myslíš že můžeme tady, před kostelem?"

"Radši půjdeme o kousek dál."

Svatý Václav se pousmál seshora od zvonice.

Nakreslili si panáka, byl celý šišatý, ale toho si ani nevšimli.

"Já jdu první!"

"Ne, já chci! Jsem starší."

"O dva měsíce a osm dní, to nic není. A vůbec, dáma má přednost."

"Prosimtě. Ty a dáma?"

"Tak abys věděl, mě už to tu s tebou nebaví. Jdu domů."

Pohodila copánkama, otočila se a zamířila pryč. Díval se za ní jak odchází, ale když už byla skoro za rohem, vyběhl za ní.

"Počkej!"

Chytil ji za ruku.

"Já to tak nemyslel..."

"Pusť mě!" vytrhla se mu.

"Pojď si zaskákat, nechám tě jít první."

"Půjdu, ale protože já chci, a ne proto, že jsi mi to řekl."

Našli si kamínky a zabrali se do hry.

Z věže se stále usmíval svatý Václav.

"Musím jít domů, naši mě už určitě čekají."

"Můžu jít s tebou... Lucinko?"

"Jo, ale nesmíš mi říkat Lucinko, už nejsem malá."

Před domem potkali Lukáše od sousedů.

"Nazdar, co vy dva tady děláte?"

"Jdeme domů."

"Hm, spolu, vy dva se máte rádi, že jo?"

Oba dva zrudli.

"Petr miluje Lucku, Lucka miluje Petra..."

"To není pravda!"

"No tak. Dejte si pusinku."

Lucka odběhla s pláčem domů.

"Čau, Peťo!"

"Nazdar, Lucko."

"Neřikej mi Lucko, to je ošklivý."

"No jo, a jak ti mam teda řikat? Lucinko?"

"Třeba, to je hezčí."

"Dáš si cigaretu?"

"Jasně."

Zapálil jí a potom sobě. Svatý Václav se vyklonil, aby mohl natáhnout cigaretový dým.

Chvíli stáli a nic neříkali, jenom kouřili.

Petr sklepal kouř křídové postavičce na klobouk.

"Mam žízeň. Pojď na panáka."

"Tak jo, ale do pěti musim bejt doma, jinak mě naši zabijou."

"Prosimtě, noc je ještě mladá."

Lucka hodila cigaretu na zem a špičkou boty jí rozmáčkla panákovi o ruku.

Zapípal ji v tašce telefon.

"Kdo ti píše?"

"Pamatuješ na Lukáše? Zve mě do kina."

"Mam tě rád."

"Jasně, vždyť já vim. Jdeme?"

Svatý Václav se za nimi ohlížel až mu z hlavy sklouzla svatozář.

"Lucko, Lucko! Podívej, něco tu zlatě svítí!"