Inkvizice

Stačí pohled jinovatky.
Žádné lyrické slovíčko
pro ni nevezmu zpátky.
Už jen pro její krásu.

Pro její pružné rtíky,
z nichž nepřímo vychází:
Nekoukej, prosím, na mě.
Nesnáším Tě.

Jsou to ty samé rty,
co mě včera líbaly.
Polapeny do spřežení
her, se cizinců nebály.

Dneska vlídných slov
ani rozzářených tvarů
se z nich nedočkám.
Upalte mě, prosím, za to !

Země není středem vesmíru.
Neznám meze svého rouhání.
Působí na mě neodolatelně
a nechce mi to uvěřit.

Přitahuje mě více než
celá zemská gravitace,
tak neotálejte a sirku
o ty její rty škrtněte !