Pro zamilovanou

Kráčíš jabloňovou alejí,

všude kolem voní růžové květy.

Jejich pestíky na Tebe pokyvují

a Ty je hladíš dlaněmi.

Sluneční úsměv Tě hladí zlatem

a vtírá jej do Tvých vlasů.

Šaty máš setkané z lidských úsměvů

a kolem slyšíš smích šťastných dětí.

Povídáš si se spoustou přátel

a nic není důležitější než Láska.

S láskou neexistuje prázdnota.

Ta se vytrácí a proměnuje v duhu.

Jedeš po ní se svými nejbližšími

a dole Tě čeká ten, kdo Tě miluje.

Chytá Tě do náruče a splýváš s tou duší,

běžíte tou alejí, kde Vás zdraví vše.

I mravenci.

Mávají Vám tykadýlky a okvětními lístky jabloně.

Poznáváš je všechny - jako z Noemovy archy.

Všude láska a víc než ta.

Nikdo to necítí více než Ty ,

protože Ty to vše žiješ

a pronikáš tou vší láskou a radostí.

Jseš zosobněná Ty - plná světla a lásky.